Byl ztělesněním elegance, temperamentu a nezaměnitelného hlasu. Za Josefem Lauferem (†84) se otočila nejedna žena. Šarmantní elegán s doutníkem v ruce si jedním mrknutím oka dokázal podmanit každého ve své blízkosti. Na podiu se pohyboval s lehkostí a na filmovém plátně rozehrával koncert s horkokrevností sobě vlastní. Bez problémů „přepínal” z jednoho světového jazyka do druhého, což mu ještě přidávalo na atraktivnosti. Bohužel osud mu přichystal smutnou tečku za velkou životní jízdou. Po operaci srdce zůstal čtyři roky v umělém spánku, ze kterého už se neprobudil.
Nespoutanou povahu měl Josef v krvi. V žilách mu totiž koloval španělský temperament po mamince, po níž podědil také pohlednou tvář. Pro záře reflektorů se narodil, před kamerou působil nenuceně, ale do svých postav dokázal vždy přenést něco ze svého šarmu a elegance. Když promluvil rodným jazykem své matky, ženy šly do kolen mohly na Josefovi oči nechat. Švihák lázeňský si pak jen s úsměvem zapálil další doutníček a vychutnával si chvíle zaslouženého obdivu.
Na vojně přičichnul Laufer k divadlu
Celým jménem Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes Laufer se narodil ve Francii. Dětství prožil v Anglii a po druhé světové válce se rodina československého lékaře židovského původu vrátila do jeho rodné země.
Herecké ambice Josef během dospívání neměl. Získal výuční list a zamířil do výzkumného ústavu. Naštěstí pak odešel na vojnu, kde přičichnul k ochotnickému kroužku a bylo jasno. Don José se stal Pepou, který dokázal pobavit diváky, a ještě k tomu byl velký fešák, na němž mohly dámy nejen v prvních řadách oči nechat.
Hraní Josefa neskutečně chytlo a na jevišti se naplno projevil jeho velký temperament a energie. Není divu, že po konci vojenské služby po něm sáhlo známé divadlo ABC a Laufer pak zamířil na DAMU. Pohledného mladíka a si pak všimla také filmová kamera a poprvé na sebe Josef upozornil v legendárním snímku Starci na chmelu a jeho kariéra nabrala na obrátkách. Každý chtěl mít Laufera alespoň v menší roli ve svém filmu a stejně tak vedení tehdejší Československé televize vědělo, že jakmile nasadí talentovaného krasavce do zábavného pořadu, sledovanost okamžitě vylétne do nebeských výšin.
Vzhledem ke své obdivuhodné jazykové vybavenosti spolupracoval Pepa se zahraničními produkcemi a byl také tlumočníkem ze španělštiny. K tomu se ještě přidalo zpívání a z Laufera se stala velká hvězda. Jeho vystoupení měla vždy grády a rozhodně jen nestál u mikrofonu. Létal po podiu, a především neustále udržoval komunikaci s fanoušky. Byl totiž také skvělým bavičem a vypravěčem. Jak už bylo řečeno, mnohé dámy by daly cokoliv za to, aby se mohly alespoň na chvíli ocitnout v blízkosti šarmantního krasavce, k němuž neodmyslitelně patřil doutník. „Lidé si mysleli, že je to ode mě frajeřina. Ale mně opravdu chutnaly. Kouřil jsem je asi 40 let,“ uvedl kdysi Josef pro Český rozhlas, že s tím nakonec seknul.
Doporučujeme
reklama
Umělec prožil se svou ženou 50 let
Umělcovo srdce však celý život bilo pro milovanou manželku. Tou se stala uznávaná kostýmní výtvarnice Irena Greifová. Přestože bulvár občas rád spekuloval o nějakých mimomanželských aférkách, v dobrém i zlém spolu prožili krásných padesát let a vychovali dceru Ester. Bohužel do Josefova šťastného a úspěšného života zasáhl nemilosrdný osud. Umělec se podrobil plánované operaci srdeční chlopně, ale nastaly vážné komplikace a Laufer musel být uveden do umělého spánku.
Josef bodoval s písní Sbohem, lásko, já jedu dál:
Každý den pak u něho dcera seděla a předčítala tatínkovi vzkazy od kolegů, fanoušků a pouštěla maminčin hlas. Úžasný šoumen, šarmantní muž a oblíbený umělec se však už neprobudil. Po dlouhých čtyřech letech na nemocničním lůžku nakonec Josef odešel na věčnost za svou ženou, která zemřela dva roky před svým manželem. Zítra si připomínáme výročí narození tohoto báječného muže, který rozhodně prožil život na plné pecky a zanechal nesmazatelnou stopu nejen v našem hereckém a pěveckém rybníčku.
