Christine de Pisan patří mezi první ženy v Evropě, které se psaním dokázaly samy uživit. V době, kdy ženy měly mlčet, ona zvolila slova jako nástroj změny.
Christine se nebála postavit slavným autorům a kritizovat texty ponižující ženy. Tím si získala respekt i odpor, ale mlčet odmítla.
Její poezie otevřeně mluvila o bolesti, ztrátě a ženské zkušenosti. Čtenáře zasahovala upřímností, která byla na svou dobu nečekaná.
Po smrti manžela a otce se ocitla bez zázemí, ale nevzdala se. Pero se pro ni stalo cestou k přežití i osobní nezávislosti.
Vyrůstala obklopená knihami a učenými debatami na královském dvoře Karla V. Právě tam se zrodila její láska ke vzdělání a kritickému myšlení.
Christine de Pisan patří mezi první ženy v Evropě, které se psaním dokázaly samy uživit. V době, kdy ženy měly mlčet, ona zvolila slova jako nástroj změny.
V Knize města dam vytvořila symbolický prostor, kde ženy nejsou slabé ani druhořadé. Je to literární odpověď na staletí předsudků a zkreslených dějin.
Ve svých textech radila králům a přemýšlela o odpovědné moci i míru. Její hlas zasahoval nejen literaturu, ale i politické myšlení doby.
Na konci života našla útočiště v klášteře, kde však nepřestala psát. Její poslední dílo oslavilo Janu z Arku jako symbol ženské odvahy.
Christine de Pisan zanechala stopu, která přetrvala staletí. Ukázala, že slova mohou měnit svět i v časech, které ženám nepřály.
