Galerie: “Manžel se mi odcizil, v ložnici jsme už jen jako spolubydlící,” neví si rady Olina

muž, žena, vztah, partnerství, manželství

Paní Olina si svého muže brala z čisté a velké lásky, která nevyprchala ani s věkem. Děti měli v útlém věku, ale nevadilo jim to. Věděli, že se jejich děti budou mít dobře a nic jim nebude chybět.

Děti jsou hodné, milé, vychované. Mají své životy a z rodinného hnízda vylétli. A nyní nastává čas, kdy se paní Olina s manželem už nemusí za ničím hnát. Nebudou mít neustálé stresy kdo s dětmi bude, kdo je pohlídá, zaveze na kroužky.

Měli mít konečně čas na sebe a užít si život pěkně bok po boku. Cestovat, chodit na rande a užívat si také intimní chvilky, které k manželství bez pochyby patří. Jenže jim něco tuto fázi kazí. A paní Olina je z toho smutná.

Svého muže má velmi ráda, miluje ho. Nicméně jejich intimní život stagnuje. Chybí ji blízkost, objetí, pusa, pohlazení, polibek, prostě všechno. Jenže její manžel o to moc nestojí. Všemu se vyhýbá a to ji frustruje.

Cítí se odmítaná, nemilovaná, nežádoucí. A to je velmi nepříjemné a bolestivé. Slyší od manžela, že je unavený, bolí ho hlava a vše ostatní. A co paní Olina a její potřeby?