Galerie: “Po třiceti letech jsem zjistila, že ho nikdy nemiluji. Jen jsme spolu nějak zůstali,” píše smutně Milena

muž, žena, láska, vztahy, manželství, stereotyp

Paní Milena netušila, že v životě může zjistit něco, co vlastně dělala celý život. Věděla, že její manžel byl spíš volba z rozumu. Všichni kolem nich říkali jak jsou skvělý pár, který spolu velmi skvěle funguje. 

Asi to bylo už od začátku, ale v té době to nechtěla vidět. Chodili spolu, vzali se a poté už to jelo. Hypotéka, domov, děti, práce a v neustálém kolotoči. V takové chvíli prakticky ani neměli čas cokoliv řešit.

Svou rodinu paní Milena miluje nadevše, to bez debat. A věděla, že by se ji za nic na světě nevzdala. Možná to bylo opravdu vším, co se dělo. Nestíhala se zaměřovat na vlastní vztah a to, co se v něm děje.

Postupně, kdy děti rostly a dospívaly se vše měnilo. A když odešla nejmladší dcera a doma začalo být nepříjemné prázdno, měla čas se zastavit. A zamyslet se nad vším, co se dělo. Vydechnout. A v té době to přišlo.

První myšlenky, že vlastně láska v manželství nikdy nebyla. Že se to jen vezlo. Nebyl to špatný muž, nikdy paní Milenu neuhodil, byl milý, ale bez lásky. A co teď? Je šance na změnu?