Galerie: “Máma mě v osmi letech poslala k babičce. Teď mě prosí, abych ji vzala k sobě,” neví si rady Daniela

žena, smutek, pláč, slzy

Paní Daniela neměla zrovna ideální dětství. Její máma víc pila než se o ni starala a nebylo to jednoduché. Když si našla nového přítele, dcera byla na druhé koleji. Prostě ji poslala pryč.

Máma upřednostnila své štěstí před vlastní dcerou. Řekla jí, že pojedou na prázdniny k babičce. Jako malá to paní Daniela brala jako dobrodružství, ovšem nenapadlo jí, že tam zůstane napořád. Že by tohle vlastní máma udělala.

U babičky zůstala do své dospělosti. Matka jí opustila, prostě ji dala k babičce. Prý potřebuje klid. Babička nikdy nebyla objímací typ, byla přísná, ale zase spravedlivá.

Paní Daniela žila dál svůj život. Dnes je dospělá, má práci, své zázemí, děti a svou rodinu. Ale také přesvědčení, že jim bude tisíckrát lepší matkou, než byla ta její. A pak přišel z nenadání šok. Její máma zazvonila u dveří.

Její partner ji vyhodil z domu a nemá kam jít. Chce od dcery pomoc. Měla by to udělat? Paní Daniela cítí lítost, ale rozhodně ne vinu. K sobě matku nechce vzít, má svůj život.