Galerie: Příběhy z důchoďáku: Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají aneb jak to všechno začalo, nám vyprávěla Anna

"Odložit" babičku do domova důchodců bylo jedním z nejtěžších rozhodnutí, které jsme jako rodina museli udělat. Když pak ale zjistíte, že ti co se o ní mají starat, to nedělají, jak mají, je vám to skutečně líto. 

Když se o své blízké nemůžete z nějakého důvodu postarat tak, jak byste chtěli, doufáte, že vám s tím pomohou instituce k tomu určené. 

V našem případě tomu tak ale od samého začátku nebylo. Zde se skutečně potvrdilo motto "Když ptáčka lapají, krásně mu zpívají".

Na začátku vše možná vypadalo skvěle, realitu jsme však poznali hned, jak jsme babičku do domova umístili. Problémy nastaly opravdu hned první den. 

Jako by jim na těch stařečcích, kteří si tam vlastně přišli počkat na smrt, vůbec nezáleželo.

To, že prostředí vypadalo jinak než na fotkách, to by nám asi ani nevadilo. Vadil nám víc fakt, že jsme se od prvního okamžiku setkávali s pečovatelkami, které nebyly empatické.