Přejít k hlavnímu obsahu

Klára Doležalová: Získala jsem práci snů

Když začínala uvádět hlavní zpravodajskou relaci, možná to pro někoho bylo překvapení. Když se ale nedávno s televizním partnerem Karlem Voříškem stali nejoblíbenější moderátorskou dvojicí, už to pro nikoho překvapení být nemohlo. Její profesionalita, maximální nasazení a okouzlující úsměv u diváků jednoduše bodují.

Co vám jako první blesklo hlavou, když jste se dozvěděla výsledky ankety?

Že je to zázrak. Že je Karel oblíbený, vím, ale že jsme byli kladně hodnoceni i jako dvojice, mě strašně těší. Málokdy máme zpětnou vazbu. To víte, my vidíme pouze sklo kamery a lidi si za ní jen představujeme. Mám radost kvůli Jitce Obzinové, šéfce zpravodajství na Primě. Dala nám příležitost a my mohli ukázat, že tu práci umíme a děláme ji s chutí. Měla jsem radost i z té její radosti.

Můžete se teď hřát na výsluní úspěchu...

Já a hřát se na výsluní? Vždyť já jsem hlavně máma, která se snaží skloubit rodinu a všechno, co s ní souvisí, s prací, o které se mi mohlo ještě před dvěma lety jen zdát. Velmi si vážím toho, co dělám, a beru to jako životní bonus.

O moderování hlavních zpráv všichni tvrdí, že je to práce snů. Vnímáte to stejně?

Nepochybně se tím přesouváte do nejvyšší ligy. Zároveň je to ale odpovědnost a neustálá práce na sobě. Pořád jste na očích a každá, byť sebemenší chyba je vidět. Snažím se sloužit své profesi. Je to vzrušující svět, který vás pohltí a musí vás bavit, jiná varianta neexistuje.

dolezal2

Před lety vás ale pracovní tempo málem semlelo a musela jste zvolnit. Děláte vždycky všechno s plným nasazením?

Ano, jinak mě to ani nebaví. Jen už musím umět i odpočívat a nekompromisně ušetřit čas pro děti. V poslední době jsem si všimla že problémy z přepracování má víc lidí z branže, a každému vždycky radím, ať zvolní. Já vím, v rozjetém vlaku je to těžké, ale naše rodiny nás potřebují mít zdravé. Úspěch v práci pak docílíte snáz. Chce to jen čas.

V televizi jste začínala v soutěži O poklad Anežky české. Měla jste ráda dějepis?

Víte, že ani ne? Podvědomě jsem cítila, že ta témata jsou úchvatná, ale já chodila do školy v době komunizmu a historie se učila překrouceně, jak se to zrovna hodilo. Bylo to nudné šprtání letopočtů. Dneska vidím u dcery, jak krásně se dá u dětí vzbudit zájem a jak je důležité znát souvislosti.

Doporučená videa z partnerského webu z Lifee.cz: