Vysycháte a ani o tom nevíte: Proč po padesátce mizí přirozený pocit žízně a jak to odnášejí ledviny

S přibývajícím věkem se v našem těle odehrává zásadní změna v mechanismu, který hlídá rovnováhu tekutin. Citlivost receptorů, které mají za úkol sledovat hustotu krve a upozorňovat na potřebu pití, se postupně snižuje. Snadno se tak dostane do stavu takzvané chronické dehydratace. Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc., z Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty MU v Brně upozorňuje: „Vznik pocitu žízně je signálem již existující dehydratace, nikoli jejího začátku, potřeba tekutin se v té chvíli pohybuje v závislosti na věku mezi 700–900 ml.“ To znamená, že ve chvíli, kdy konečně pocítíte potřebu se napít, vašemu tělu už chybí téměř litr vody a vaše výkonnost už stihla klesnout o celých 20 procent. U seniorů je navíc situace ještě horší v tom, že k uhašení žízně jim stačí vypít jen malé množství tekutiny, čímž deficit nikdy plně nedoženou.

Vysycháte a ani o tom nevíte

Ledviny jsou v podstatě sofistikovaná čistička našeho těla. Aby mohly správně fungovat a odplavovat odpadní látky, potřebují k tomu dostatečný tlak a objem tekutiny. Pokud pije člověk málo, ledvinné tubuly musí moč extrémně koncentrovat. To vede k dráždění močových cest chemickými látkami a výrazně se zvyšuje i riziko vzniku ledvinových kamenů. MUDr. Petr Schlemmer, primář Dialýzy Šumperk, varuje, že zanedbaný pitný režim může v kombinaci s fyzickou zátěží či horkem spustit proces selhávání tohoto orgánu: „Těžká dehydratace pak může způsobit až akutní selhání ledvin, které člověka ohrožuje na životě a může končit dialýzou.“ Ledviny denně přefiltrují neuvěřitelných 180 litrů krve. Pokud tento proces drhne kvůli nedostatku čisté vody, začnou se v těle hromadit toxiny, které by jinak odešly močí. Nedostatečná hydratace navíc zvyšuje viskozitu krve, což u lidí nad padesát let přímo nahrává vzniku trombóz, vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních potíží.

Dehydratace zpomaluje mozek i metabolismus

Mozková tkáň je na úbytek tekutin extrémně citlivá. MUDr. Jana Ježková, vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP, k tomu dodává: „Pokud tělo ztratí pouze 1,5 % vody, začne se zhoršovat logické myšlení, reakční doba a soustředění. Z toho vyplývá, že je-li člověk dehydratovaný, působí to na jeho mozek nejen jako únava, ale i coby mírná opilost.“ Nedostatek vody navíc brzdí i spalování. Dehydrataci se totiž metabolismus zpomaluje o 3 procenta, protože tělo bez vody nedokáže efektivně zpracovávat sacharidy ani pálit tuky. Dlouhodobě se tak nedostatečné pití může projevit i nechtěným přírůstkem na váze.

Pitný režim pro ženy 50+ v létě i v zimě

Pro ženy po padesátce je otázka hydratace ještě zásadnější. Menopauza a hormonální změny s ní spojené mohou ovlivňovat hospodaření s vodou v těle, a navíc se přidává přirozený úbytek celkové tělesné vody. Zatímco u dětí tvoří voda asi 70 procent tělesné hmotnosti, u žen nad 60 let je to už jen kolem 46 procent. Každý další úbytek je tedy o to citelnější. Ženy v tomto věku by měly vypít přibližně 2,2 litru tekutin denně, přičemž v horkých letních dnech nebo při sportu je nutné toto množství navýšit klidně o další litr. V létě se totiž vypaří dýcháním a pocením o 20 až 30 procent více vody než obvykle. Doporučuje se pít průběžně po malých dávkách, například jeden decilitr každých dvacet minut. V zimě pak tělo vodu potřebuje k udržení termoregulace a správné funkci sliznic, které jsou v zimě namáhány suchým vzduchem v topné sezóně.

Co všechno se do pitného režimu počítá

Nemusíte pít ale pouze čistou vodu, i když ta by měla tvořit zhruba 80 procent vašeho příjmu. Do celkového součtu se započítává i voda obsažená v jídle. Skvělé jsou potraviny jako meloun, okurky, rajčata nebo jahody, které obsahují až 90 procent vody. Do pitného režimu patří také polévky nebo ředěné ovocné šťávy. MUDr. Kateřina Javorská, praktická lékařka ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, dodává: „Ideální pitný režim by neměla tvořit jen čistá voda. V horku nebo při zvýšené fyzické zátěži ztrácí tělo i důležité minerály, které je potřeba doplnit.“ Vhodné je tedy střídat kohoutkovou vodu se slabě mineralizovanými vodami. Naopak mléko nebo kakao se považují spíše za tekutou výživu než za nápoj k hydrataci.

Čemu se raději vyhnout

Velkým obloukem byste se měli vyhnout slazeným limonádám a džusům. Cukr v nich obsažený totiž paradoxně pocit žízně ještě zvyšuje a dodává tělu prázdné kalorie, které vedou k nadváze a cukrovce. Stejně tak nejsou pro každodenní pití vhodné silně mineralizované vody. Nadbytek sodíku v nich obsažený zvyšuje krevní tlak a zatěžuje už tak dost namáhané ledviny. Potvrzujte to i MUDr. František Kožíšek, CSc., ze Státního zdravotního ústavu: „Denní příjem středně mineralizovaných vod by neměl přesáhnout půl litru a ty silně mineralizované by se měly pít jen výjimečně.“ Samostatnou kapitolu tvoří bublinky. Vody sycené oxidem uhličitým mohou způsobovat zažívací potíže a u kardiaků i bolest na hrudi. Navíc CO2 pocitově tlumí žízeň dříve, než se skutečně napijete, takže ve výsledku vypijete méně, než potřebujete. Energetické nápoje a alkohol jsou pak pro ledviny i srdce přímou zátěží, které je lepší se ve věku nad padesát let vyhnout úplně nebo ji omezit na naprosté minimum.

Jak se přimět pravidelně pít

Jedním z nejjednodušších triků je mít lahev s vodou neustále na očích, na pracovním stole, v obývacím pokoji u křesla nebo v tašce. Pokud ji vidíte, pravděpodobnost, že se napijete, se zvyšuje. Pomoci mohou i různé aplikace nebo chytré hodinky, které vás v pravidelných intervalech pípnutím upozorní, že je čas se napít. A jak poznáte, že pijete dostatečně? Stačí se podívat v koupelně do mísy. Jak říká prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc., nejlepším indikátorem je barva vaší moči: „Pokud je světlá a jasná, je vše v pořádku. Pokud je tmavě se pořádně napít.“