Foto: Wikimedia Commons / Noahalorwu / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0
Málokdo by tipoval, že největší vrásky britským generálům v Africe nadělá jedna babička, co měla už dávno nárok na klid a vnoučata. Yaa Asantewaa nebyla žádná křehká stařenka, ale ženská z ocele, která se prostě jednoho dne rozhodla, že nenechá cizáky, aby jí šlapali po hlavě a drancovali její domovinu.
Když britští úředníci začali provokovat a plivat na to, co bylo pro její národ svaté, tahle energická dáma se s nimi nepárala a rovnou sáhla po pušce. Místo toho, aby jen nečinně koukala, jak se jí hroutí svět pod rukama, vyhlásila válku, která stála Brity nejen majlant, ale hlavně jejich nabubřelé ego.
Od motyky k politickým šachům
Yaa se narodila někdy kolem roku 1840 a většinu života fakt strávila na poli, kde se nebála vzít za práci a pořádně se zapotit. Její brácha z ní udělal královnu matku, což u Ašantů nebyla jen nějaká čestná funkce, ale pozice, kde člověk reálně rozhodoval o tom, kdo bude příštím králem. Nebyla to žádná loutka, co by jen přikyvovala chlapům, ale chytrá ženská, která moc dobře věděla, jak v tom jejich ženském rodovém systému chodit. Její pohoda v Besase ale skončila ve chvíli, kdy se Britové rozhodli, že si z jejich země udělají svoji kolonii a vymažou všechno, co dělalo Ašanty Ašanty.
Když guvernér přestřelil a urazil všechno svaté
Všechno to bouchlo v roce 1900, kdy britský guvernér Frederick Hodgson předvedl takovou aroganci, že to svět neviděl. Předstoupil před náčelníky a drze si řekl o Zlatou stoličku, což byl pro ty lidi ten nejposvátnější předmět, na který si nesměl sednout ani král. Tenhle trouba si na ni chtěl hovět jako v křesle u krbu, čímž totálně ponížil celý národ. Zatímco náčelníci tam stáli, koukali do země a báli se pohnout brvou, Yaa Asantewaa vyletěla a vmetla jim do tváře, že jsou to srabové a měli by si s ní vyměnit prádlo. Aby bylo jasno, že to myslí vážně, vytáhla kvér a vypálila ránu do vzduchu.
Generálka v sukních, co velela pěti tisícům chlapů
Chlapi, které ta její řeč pořádně nakopla, ji hned pasovali na hlavní velitelku, což se u nich nikdy předtím nestalo a už se to ani neopakovalo. Yaa se toho nebála, postavila se do čela pětitisícové armády a začala obléhat britskou pevnost v Kumasi takovým stylem, že se tam ti papaláši klepali strachy několik měsíců. Tahle válka, která se dodnes jmenuje po ní, byla nejdrsnější řezničina, jakou kdy Britové s Ašanty zažili. Ta stará paní totiž uměla skvěle taktizovat a pobláznila lidi k takovému odporu, že Londýn musel poslat hromadu posil, aby tu jednu babičku vůbec nějak zkrotil.
Exil, falešná trofej a vítězství ze záhrobí
I když ji nakonec Britové čapli a odlifrovali na Seychely, Yaa se vlastně smála jako poslední. Oni sice tu zemi zabrali, ale tu jejich slavnou Zlatou stoličku nikdy nedostali, protože jim Ašanti podstrčili úplně blbou kopii a tu pravou schovali. Královna matka sice umřela v exilu daleko od domova, ale její odkaz v lidech zůstal až do doby, než si Ghana konečně vybojovala svobodu. Její kosti pak převezli zpátky domů, kde jí vystrojili pohřeb, jaký se sluší na skutečnou legendu. Dneska je to pro ně národní hrdinka, co všem ukázala, že když jde o čest, nezáleží na tom, kolik vám je let.
Ženská, co se nebála jít proti proudu
Dneska má v Ghaně muzea a její jméno nosí ceny pro ty nejstatečnější ženy, co se nebojí ozvat. Yaa Asantewaa všem ukázala, že rozdělení na slabé ženy a silné muže je jenom blbá povídačka, když jde o to bránit svůj domov. Ten příběh o tom, jak jedna šedesátnice vycvičila britské generály, se vypráví dodnes jako ta nejlepší lekce z hrdosti. I když tehdy impérium technicky vyhrálo, Yaa jim ukradla to nejdůležitější, jejich klidné spaní. Její příběh je jasným důkazem, že je fakt lepší umřít jako rebel, než se nechat celý život ponižovat někým, kdo si myslí, že mu patří svět.
Žena, která učila elitu, propojovala vědu s filozofií a zaplatila za to životem. Odhalte příběh Hypatie, který je nepříjemně aktuální i dnes.
