Uznání přišlo až po jeho smrti, když věda dohnala jeho intuici. Dnes je symbolem odvahy postavit se systému ve jménu lidského života.
Postupně ho tíha poznání a nepochopení zlomila. Věděl, kolik životů šlo zachránit, a tato myšlenka ho nikdy neopustila.
V Pešti znovu dokázal, že jeho metoda funguje. Přesto zůstával osamělý, obklopený tichem těch, kteří ho nechtěli slyšet.
Semmelweis nebyl diplomat a pravdu říkal bez obalu. Jeho přímost mu zachraňovala pacientky, ale ničila vztahy i kariéru.
Místo uznání přišel odpor a výsměch. Přiznat chybu by znamenalo přiznat vinu, a to bylo pro mnohé nepřijatelné.
Mytí rukou v chlorovém roztoku bylo tehdy revolucí. Jednoduchý krok dokázal během krátké doby snížit úmrtnost na zlomek původních hodnot.
Okamžik prozření přišel po smrti kolegy z pitevny. Semmelweis pochopil, že smrt se přenáší z mrtvých těl přímo k rodičkám.
Zatímco ostatní hledali příčiny v osudu a „špatném vzduchu“, on počítal a porovnával. Statistika se pro něj stala zbraní proti slepé víře v autoritu.
Vídeňská porodnice byla místem, kde se rozhodovalo o životě a smrti každý den. Semmelweis byl jeden z mála, komu připadalo podezřelé, že smrt si vybírá podle oddělení.
Narodil se do bohaté rodiny v Budíně, kde se od něj čekala klidná a respektovaná kariéra. Místo práva si ale vybral medicínu – obor, který mu přinesl pravdu i zkázu.
Ignác Filip Semmelweis, muž, který změnil medicínu bez jediné mikroskopické fotografie. Stačilo mu pozorování, čísla a odvaha říct, že problém je v rukou lékařů.
