Vypadá to jednoduše. Pes skočí do vody, začne pádlovat a za chvíli je z něj nadšený vodník. Jenže právě tady může přijít nepříjemné překvapení. Ne každý pes je totiž rozený plavec.
Některým psům voda svědčí a do rybníka by nejraději nastěhovali celý pelíšek. Jiní se v ní mohou rychle unavit nebo mají kvůli stavbě těla problém udržet hlavu nad hladinou. A pak jsou tu ti, kteří by vodu nejraději sledovali bezpečně ze břehu.
Umí každý pes opravdu plavat?
Představa, že pes automaticky umí plavat, je poměrně rozšířená. Vždyť má čtyři nohy, tak co by na tom mohlo být složité? Jenže plavání není pro každého psa stejně snadné.
Některá plemena byla dokonce po generace šlechtěna pro práci ve vodě. Labrador nebo portugalský vodní pes mají k vodě přirozeně blízko. U jiných psů může být situace úplně opačná.
Která plemena mají s vodou problém?
Pozor si zaslouží hlavně psi s krátkým čenichem, například francouzští a angličtí buldočci nebo mopslíci. Kvůli své anatomii se mohou při plavání rychleji unavit a hůře se jim udržuje pohodlné dýchání.
Potíže mohou mít také psi s neobvyklým rozložením tělesné hmotnosti, krátkýma nohama nebo dlouhým tělem. To, že se pes snaží pádlovat, ještě neznamená, že se ve vodě pohybuje bezpečně.
Francouzský buldoček může mít ve vodě problém
Francouzský buldoček nepatří mezi psy, které je dobré bezstarostně pustit do hluboké vody. Jeho krátký čenich může ztěžovat dýchání a tělesná stavba mu nemusí pomáhat udržet správnou polohu na hladině.
Při plavání se navíc může rychle unavit. Pokud se začne ve vodě výrazně namáhat, není čas čekat, jestli se s tím nějak popere. U tohoto plemene je lepší být opatrný od prvního namočení tlapek.
Mops má podobný problém. Krátký čenich a charakteristická stavba těla mohou znamenat, že se mu ve vodě hůře dýchá a plavání pro něj není tak snadné jako pro některé jiné psy.
To, že začne instinktivně pádlovat, proto ještě neznamená, že je všechno v pořádku. Mops může působit odhodlaně, zatímco jeho tělo už dostává pořádně zabrat. Voda zkrátka není místo pro testování odvahy.
Anglický buldoček a jeho těžká stavba
Ani anglický buldoček nemá pro plavání ideální předpoklady. Jeho těžší přední část těla a krátké nohy mohou ztěžovat udržení správné polohy ve vodě.
Pokud se přesto dostane do vody, měl by být pod opravdu pečlivým dohledem. Spoléhat na to, že si nějak poradí, není dobrý plán. U některých psů může být cesta ven z vody mnohem složitější než cesta dovnitř.
Labrador patří mezi plemena, která mají k vodě přirozeně blízko. Pro mnoho z nich je koupání skvělou zábavou a pohybem. Ani z labradora se ale nestává nesmrtelný vodní tvor.
Dlouhé plavání, studená voda nebo silný proud mohou vyčerpat i zkušeného psa. Nadšení navíc někdy zvítězí nad rozumem. Labrador může pokračovat v plavání jen proto, že je to zábava, i když už by si zasloužil pauzu na břehu.
Portugalský vodní pes je jiný případ
Portugalský vodní pes má k vodě velmi blízko a plavání pro něj může být přirozenou součástí pohybu. Jeho historie je ostatně s prací ve vodě úzce spojená, takže tady se bavíme o úplně jiných předpokladech.
Ani u tohoto plemene ale neplatí, že může člověk vypnout pozornost. Pes může být skvělý plavec, ale stále se může unavit, dostat se do proudu nebo mít problém dostat se zpátky na břeh.
Plavání může vypadat jako příjemné mávání tlapkami, jenže pro psa jde o poměrně náročný pohyb. Pokud musí neustále bojovat o správnou polohu těla, energie mizí překvapivě rychle.
Zrádné je, že pes může působit nadšeně a pořád chtít pokračovat. Někteří psi se nechají unést hrou natolik, že zapomenou na únavu. Z vody pak nemusí odcházet jako olympijští vítězové, ale jako chlupatá verze vyčerpaného plavčíka.
Proč psa do vody nikdy neházet?
Když pes vodu nezná, není dobrý nápad vzít ho do náruče a udělat z něj nedobrovolného účastníka vodáckého kurzu. Prudký pád do vody ho může vyděsit a místo učení přijde panika.
Lepší je nechat psa přiblížit se k vodě vlastním tempem. Pokud se bojí, není potřeba z něj za každou cenu dělat plavce. Některým psům zkrátka mnohem víc vyhovuje stát po břicho ve vodě a pozorovat, jak si jejich člověk užívá koupání.
Záchranná vesta může být užitečná i pro psa, který plavat umí. Pomáhá mu zůstat na hladině, šetřit síly a může usnadnit jeho vytažení z vody. Hodí se například při delším pobytu u vody nebo na lodi.
Důležité je vybrat správnou velikost a psa s vestou nejprve seznámit na suchu. Ani s ní ale není čas na koupání v kapse. Pes musí být ve vodě stále pod dohledem a vesta není náhrada za pozornost majitele.
Na co si dát u psa ve vodě pozor?
Bezpečnost nekončí u samotného plavání. Rizikem mohou být silné proudy, prudké břehy, velké vlny nebo místo, ze kterého se pes nedokáže snadno dostat ven. U bazénu je zase důležité, aby znal bezpečnou cestu ven.
Pozornost si zaslouží také samotná délka koupání. Pokud pes začíná být unavený, zpomaluje nebo se mu nedaří držet hlavu pohodlně nad hladinou, je čas jít ven. I zdatný plavec může přecenit své síly.
Doporučujeme
reklama
Voda ano, ale podle možností psa
Koupání může být pro psa skvělou zábavou i příjemným pohybem. Jen není dobré předpokládat, že každý pes dostal při narození automaticky plavecký diplom.
Nejdůležitější je sledovat konkrétního psa, jeho chování a stavbu těla. Jeden se vrhne do vody s nadšením, druhý si namočí maximálně tlapky. A upřímně, ani ten druhý nemusí mít pocit, že o něco zásadního přišel.
