Galerie: “Syn s rodinou se ke mě “na chvíli” nastěhoval, jenže už jsou to dva roky,” píše smutně paní Vlasta

muž, žena, matka, syn, bydlení

Paní Vlasta žila s manželem v krásném domě. Po jeho smrti si zvykala, ale zvykla si a má ráda svůj vlastní klid. Ráda tráví čas na zahradě, pracuje na ni nebo odpočívá. A její klid je teď narušen.

Když za ní přišel syn s prosbou o dočasné ubytování, pomohla mu. Přišel o práci, jeho manželka čekala miminko a bylo logické, že jim pomůže. Syn sliboval, že se brzy postaví na nohy a najdou si něco svého.

Jenže z přechodné doby jsou dva roky. A paní Vlasta se doma cítí jako vězeň. Všude jsou jejich věci, nepořádek, snacha neuklidí, neuvaří. Paní Vlasta je tak jejich služka, protože vše dělá.

Paní Vlasta je unavená a také na dně s penězi, protože nakupuje a živí syna s rodinou. Ten jí nic nepřispívá, i když už si práci našel. Když ho na to upozorní, akorát se naštve a paní Vlasta je ta špatná.

Jak má paní Vlasta synovi říct, že musí jít se svou rodinou pryč? Chce mít zase svůj klid a mladí by si měli najít něco vlastního, kde si budou hospodařit tak, jak potřebují.