žena, matka, dopis, smutek, odpuštění
Paní Marta udělala jedno velmi těžké životní rozhodnutí. Nejtěžší rozhodnutí jejího života. Byla mladá, nevěděla nic moc o životě. Dostala se do svízelné situace a její rodina jí nepodpořila, naopak se k ní otočila zády a rozhodně jí nechtěli pomoci.
Jako těhotná mladá slečna si myslela, že se vdá, ale ani to nevyšlo. Její přítel se tehdy lekl a utekl. Nevěděla, kde ho hledat. A tak přemýšlela, co dál. Rozhodla se proto pro adopci svého dítěte, protože neměla moc na výběr.
Nebylo dne, aby na svou dceru, kterou porodila, nemyslela. Zprvu si byla jistá, že, že udělala správně, protože by jí nemohla dopřát hezký život. Nebo ne? S odstupem času a let vnímá, že se mohla rozhodnout jinak. Jenže mladá holka to viděla jinak.
Často myslela na to, jak dcera asi vypadá, jak zní její hlas, jaké má oči, vlasy. Podobá se víc své matce, nebo otci? Jaké má zájmy? Nebylo dne, kdyby na svou dceru nemyslela. Jenže život šel dál. Nebylo zbytí.
Před nedávnem jí dcera kontaktovala. Paní Marta měla radost, ale hněv dcery, že jí opustila, byl opravdu velký. Křičela, chtěla celý život svou biologickou matku. Není schopná pochopit, proč se jí vzdala. Od té doby se paní Marta trápí, proto dceři napsala dopis a doufá, že se bude zlobit méně.
