Galerie: “Adoptovali jsme si dědečka. Soused byl samotář a morous, ale dnes je součástí naší rodiny,” píše svůj příběh Iva

muž, žena, dítě, pomoc

Paní Iva si s manželem vysnili společný byt. Velký, aby o sebe nezakopávali, jako tomu bylo v tom předešlém. Když ho konečně našli, byli nadšení. Vše vyřídili a poté už nastal den stěhování. 

Hned první den potkali svého souseda. Starší pán, který vypadal nepřístupně. Slušně pozdravili, ale víc se nebavili. Od sousedů se dozvěděla, že tady žije dlouhé roky a žije sám. Vypadal jako by ani nechtěl, aby se s ním někdo bavil.

Čas plynul a situaci vyřešily děti. Jednou přišly domů s úsměvem, že mají nového dědečka. Prý se souseda zeptaly, jestli by jim dědečka nemohl dělat. Vysvětlily mu, že už žádného nemají a moc by ho chtěly. 

Už ten večer nesměle zvonil s balíčkem lentilek, zda by to dětem mohl dát. Paní Iva ho pozvala na kávu. Děti se s ním bavily velmi bezprostředně, ukazovaly mu, co všechno namalovaly, co dělaly ve školce a podobně.

Vztah se rodil postupně, nejdřív občas přišel na kávu, později na oběd. Když byly děti nemocné, pohlídal je. Četl si s nimi, povídal jim příběhy, učil je hrát šachy a všechno možné. Adoptovali tedy dědečka a už je součástí jejich rodiny.