“Moje dcera se vdala do rodiny, kde se pije. Začíná to přehánět a já se bojím,” přiznává Drahuška

Drahuška (54) byla vždy přesvědčená, že svou dceru vychovala k odpovědnosti. O to víc ji překvapilo, když začala pozorovat změny v jejím chování po svatbě. Zpočátku si myslela, že jde jen o přizpůsobení se nové rodině, ale postupně začala mít strach, že za tím stojí něco vážnějšího.

Moje dcera se vdala do rodiny, kde se pije

Když se moje dcera vdávala, měla jsem samozřejmě radost. Jejího manžela jsem měla docela ráda a říkala jsem si, že si vybrala dobře. Jeho rodinu jsem ale nikdy úplně nepochopila. U nich doma se totiž pije skoro pořád. Ne nějak výjimečně při oslavách, ale úplně běžně. K obědu pivo, odpoledne další a večer víno nebo něco tvrdšího. Ze začátku jsem si říkala, že se to mě netýká. Je to jejich styl života a moje dcera je dospělá.

Jenže postupně jsem začala vidět, že se mění. Když k nim přijedu na návštěvu, už kolem poledne si dává pivo. Prý jen jedno k obědu. Jenže pak přijde druhé, někdy třetí a večer už je v takové náladě, kdy je vidět, že toho má dost. Někdy je prostě opilá. A já si v tu chvíli říkám, kdy vlastně šla naposledy spát úplně střízlivá. Nejvíc mě ale trápí její děti. Jsou ještě malé a všechno vnímají. Když jsem jednou dceru poprosila, aby myslela hlavně na ně, jen mávla rukou.

Mohlo by se vám líbit

Jak být psychicky odolnější: 7 jednoduchých návyků, které vám pomohou zvládat stres i tlak každodenního života

Prý to moc přeháním

Řekla mi, že přeháním. Prý si každý dá jednu nebo dvě skleničky a já z toho dělám drama. A pak mi ještě řekla něco, co mě hodně zabolelo. Podle ní jí jen nepřeju, aby si užila života. Seděla jsem tam a vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Já jí přece nic nezávidím. Jen mám velký strach. Mám strach, že se pomalu přizpůsobuje rodině, kde je pití normální součástí každého dne. A že jednou přijde chvíle, kdy už z toho nepůjde tak snadno vystoupit. Nechci ji ztratit. A už vůbec nechci, aby kvůli tomu jednou trpěly její děti. Jenže čím víc se snažím něco říct, tím víc mám pocit, že mě dcera přestává poslouchat. A já nevím, jak jí dát najevo, že to nedělám proto, abych jí kazila radost ze života. Ale proto, že se o ni bojím. Nevím, co mám teď dělat.

Mohlo by se vám líbit

“Stydím se za svého bratra, který pije a dělá mi jen ostudu,” neví si rady Tereza

Nejlepší komentář k situaci paní Drahušky má psycholožka Hara Estroff Marano

Paní Drahuško,

je pochopitelné, že vás chování vaší dcery znepokojuje. Když rodič vidí, že se dítě postupně přizpůsobuje prostředí, kde je alkohol běžnou součástí každého dne, může v něm vznikat velký strach o jeho zdraví i o vnoučata. Zároveň je ale důležité si uvědomit, že čím více bude dcera cítit kritiku nebo tlak, tím spíše se bude bránit a vaše slova odmítat. Neznamená to, že by vám na ní nezáleželo, spíše se snaží chránit svůj způsob života a svou autonomii. Proto je někdy účinnější mluvit o vlastních pocitech než o jejím chování. Například říct: „Mám o tebe strach, protože tě mám ráda,“ místo „piješ moc“.

Zkuste také zvolit správný okamžik k rozhovoru, ideálně chvíli, kdy je dcera střízlivá, klidná a není uprostřed rodinné návštěvy. V takové chvíli můžete otevřeně, ale klidně vysvětlit, že vám nejde o kontrolu ani o kritiku, ale o obavu o její zdraví a o prostředí, ve kterém vyrůstají děti. Někdy pomůže klást spíše otázky než dávat rady: například jak sama vnímá to, kolik se u nich doma pije, nebo jestli má někdy pocit, že by chtěla mít v tomhle směru jiná pravidla. Takový rozhovor může být pomalý proces, často je potřeba více pokusů, než se druhý člověk začne opravdu zamýšlet.

Mohlo by se vám líbit

„Manžel pije a já nevím, jestli s ním dál zůstat, nebo jít,“ netuší, jak se rozhodnout, Michaela

Zároveň je dobré chránit i sebe před pocitem bezmoci. Nemůžete své dceři její rozhodnutí vzít, ale můžete zůstat stabilní a blízkou osobou v jejím životě. Právě to je někdy největší opora, když si člověk jednou začne uvědomovat, že něco není v pořádku. Pokud byste někdy měla pocit, že situace začíná být pro děti opravdu nezdravá, je možné hledat podporu i u odborníků nebo rodinných poraden. Do té doby ale platí jedna důležitá věc, vaše dcera potřebuje vědět, že ji neodsuzujete, ale že tu pro ni jste. Právě takový vztah často otevírá dveře ke změně mnohem víc než opakované napomínání.

Jak má paní Drahuška reagovat a zasáhnout? Dcera si možná dopad svého chování neuvědomuje, možná už je na alkoholu závislá. Má se do toho zapojit? Přečtěte si také příběh paní Julie, která zjišťuje, že velký věkový rozdíl začíná být problém.