Galerie: „V mládí jsem děti nechtěla. Teď jsem stará a lituji toho,” rekapituluje smutně svůj život Alžběta

žena, smutek, slzy, děti

Paní Alžběta vždycky v životě věděla, co chce. Už odmalička si byla jistá, co dál se životem. Nechtěla být unavená jako její těhotné a vdané spolužačky. Chtěla něco víc.

Vytvořila si zázemí, udělala všechno, co chtěla. Děti však nikdy nebyly v jejím plánu. Možná nebyl čas, touha, vhodný partner? Nebo kombinace obojího? Paní Alžběta každopádně zůstala bezdětná.

A když se nyní ohlédne za svým životem, i tak vidí, že žila spokojeně. Neměla podle všeho na děti buňky a kdysi nelitovala chvíli ničeho. Jenže teď je to jinak. Jak přibývají roky, cítí, že jí něco chybí.

Teď po letech lituje. Že se nerozhodla mít děti, že nezaložila rodinu. Cítí se sama a závidí kamarádkám, které mají vnoučata. Pečují o ně, rozmazlují a paní Alžběta jen sleduje, co ona sama nebude mít.

Věděla, že má spoustu snů, cestování, finanční nezávislost, možnost mít vše. Vybudovala své vlastní podnikání, stala se nezávislou. Procestovala půlku světa, všude má známé a přátelé. Ale to nejdůležitější, co by jí dalo smysl žít, najednou postrádá. Nečekala to, ale teď si je jistá.