Galerie: “Holčičko, prosím, odpusť mi, neměla jsem tě vyhazovat z domu,” píše své dceři Běla

žena, dopis, smutek, lítost

Paní Běla je tvrdá a přísná žena, která věděla, co je dobré a co správné. Měla jasnou vizi, co bude její dcera dělat, jak bude mít v životě lepší postavení.

Vystuduje, najde si správnou a dobrou práci, odpovídajícího manžela. Jenže to se nestalo. Dcera přišla s tím, že je těhotná. Právě odmaturovala, měla před sebou vysokou školu.

A najednou přišla s těhotenstvím. A odmítala jít na potrat, i když jí paní Běla ponoukala, aby se dítěte zbavila. Vyhrožovala, slibovala, snažila se, co to šlo.

Dcera byla neoblomná. A tak paní Běla vyzkoušela poslední věc. Vyhodila dceru z domu. Věřila, že si zkusí, jaké to je žít sama, bez peněz, bez pomoci. A přijde k rozumu.

Jenže dcera nepřišla. Hledala pomoc jinde a našla ji. Roky plynuly a paní Běla byla uražená, hrdá a neoblomná. Nyní však přišla na to, co vše ztratila - roky se svou dcerou, vnoučaty, ztratila rodinu. A proto píše své dceři dopis.