Galerie: “Po rakovině jsem se rozhodla žít úplně jinak. Začala jsem myslet především na sebe a nelituji,” píše paní Anna, které nemoc otevřela oči

žena, rakovina, péče, nemoc, pomoc

Paní Anna byla zvyklá být v neustálém zápřahu. Pečovala o svou rodinu tak, jak si myslela, že by to mělo být. Věděla o rodině vše - kdo má kdy lékaře, jaké má kdo předměty i domácí úkoly. Nezapomněla manželovi vyžehlit košili na schůzku, nakoupit a uvařit.

Prostě o rodinu pečovala. Všichni ji na krk házeli své požadavky a ona je svědomitě plnila. Věřila, že tak bude rodina šťastná a že její úkol je se starat a pečovat. Jednou si při sprchování nahmatala bulku. A šla k lékaři. Diagnóza byla jasná.

Nastal kolotoč lékařů, psychické dno a absolutní klid. Nesměla prakticky nic. Musela hodně odpočívat, nabírat síly na operaci, chemoterapii i radioterapii. Domácnost šla stranou a rodina se musela začít starat - sama o sebe i o maminku, která se roky starala o ně.

Léčba byla náročná, nebylo vše zalité sluncem. Hodně velkou roli odehrála také psychika, která byla křehká. Paní Anna se z té nemoci poučila. Věděla, že musí zpomalit. Zjistila, že jí život dává druhou šanci. Po nemoci si rodina myslela, že se vše vrátí do původního stavu.

Jenže paní Anna nepolevila. Dala na první místo sebe. Po mnoha letech si dovolila nevyžehlit, nemít vše připraveno. Místo toho šla na lekci tance, malovala doma, odpočívala s knihou a mnoho dalšího. A rodina? Chvíli to trvalo, ale museli si zvyknout!