Příběh obloženého chlebíčku: Fenomenální lahůdka, která po více než století nesmí chybět na žádné oslavě. Proč ji tak milujeme?

Ať se chystá oslava narozenin, slaví Silvestr, koná se pohřeb, nebo má zkrátka přijít jen návštěva na posezení u vína a něčeho na zub, můžeme si být jisti, že to „něco na zub“ budou ve většině českých domácností právě chlebíčky. Ať už postaru s vlašským salátem, vajíčkem, hromadou majonézy a kyselou okurkou, nebo novodobější varianty s rostbífem, sušenými rajčaty, uzeným lososem a třeba i celozrnnou vekou, chlebíčky jsou zkrátka naším kulturním dědictvím a nezáleží na generaci. Veka obložená lahůdkami zkrátka chutná snad každému.

Na zkušenou za hranice

Autorství chlebíčku se připisuje panu Janu Paukertovi, jehož dnes již neexistující Lahůdkářství Paukert znají alespoň z vyprávění, když už ne z vlastní zkušenosti, téměř všichni. Jan Paukert se narodil roku 1888 do poměrně dobře situované rodiny, která mu umožnila výborné vzdělání. Paukert vždy toužil být obchodníkem, a tak navštěvoval francouzské lyceum i anglickou obchodní akademii a plynně mluvil několika jazyky.

To mu usnadnilo cestu do světa, kam vyrazil takzvaně „na zkušenou“. Už tehdy ho lákal gurmánský svět, a tak získával zkušenosti například v lahůdkářství v Mnichově, ale také v Miláně nebo v Londýně. Když se poté vrátil domů, začal pracovat pro velkouzenáře Antonína Chmela, který se proslavil průmyslovou výrobou Pražské šunky. Právě tam se Paukert seznámil se svojí budoucí ženou Štěpánkou a pak už kráčeli za jeho snem společně.

Lahůdka správné velikosti

V roce 1916 si otevřeli v centru Prahy lahůdkářství, které svojí polohou lákalo movité labužníky z celého hlavního města. Lahůdkářství totiž mělo v sousedství Národní divadlo, galerii U Topičů, luxusní módní salon Oldřicha Rosenbauma i Palác Lažanských s kavárnou Slavia. Majitelé mlsných jazýčků v obchodě našli pochutiny z nejrůznějších koutů světa, jejich chutě mohly ukojit francouzské paštiky i sýry, bavorské uzeniny, středomořské ryby, rozmanitá nabídka vín a destilátů a v neposlední řadě chlebíčky.

Traduje se, že jejich vznik má na svědomí hudebník a malíř Jan rytíř Skramlík. Ten byl věrným zákazníkem Paukertova lahůdkářství, neustále si však stěžoval, že když má chuť na něco na zub, obložené chleby jsou pro něj příliš velké a jednohubky zase malé. A tak Jan Paukert nelenil a přímo na míru Skramlíkovi vymyslel chlebíček, který přesně splňoval požadavky.

Delikatesa slavných

Během krátké doby nebyl umělec zdaleka jediný, kdo fenoménu chlebíčků zcela propadl. Paukertovo lahůdkářství pravidelně navštěvovaly hvězdy jako Emma Destinová, Vlasta Burian, Jaroslav Seifert, herečky Lída Baarová a Hana Vítová, herci Zdeněk Štěpánek, Hugo Haas a Oldřich Nový, Jan Werich a Jiří Voskovec. Král komiků Vlasta Burian dokonce pro své přátele pravidelně pořádal chlebíčkové hody a tato dobrota se často objevovala i na stole prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Paukertovo lahůdkářství sice časem zaniklo, sláva chlebíčků je ale nesmrtelná. Delikatesa akorát do dlaně překonala dvě světové války, dvě okupace i sametovou revoluci a jeho chuti Češi stále nedokážou odolat. Dnes již různé formy chlebíčků najdeme i ve světě, například skandinávský smørrebrød, italskou bruschette nebo francouzský předkrm roustides aux anchois, ale pravý český chlebíček s bramborovým salátem, ten je zkrátka jenom jeden.

Zajímá vás první republika? Přečtěte si, kam se tehdy chodily bavit hvězdy stříbrného plátna.