Přejít k hlavnímu obsahu

Tajemství Oldřicha Nového: Proč celý život skrýval původ své dcery Jany? Sama nevěděla, kdo je její matka

Info ikona
Oldřich Nový byl hvězdou stříbrného plátna.

Kdo by neznal asi nejslavnější filmovou postavu dob černobílých filmů, svůdníka a elegána Kristiana ze snímku z roku 1939. Zazářil v ní herec Oldřich Nový, jenž byl dokonalým gentlemanem nejen na plátně.

Oldřich Nový se narodil 7. srpna 1899 na pražském Žižkově. V pouhých deseti letech mu zemřela maminka. Vyučil se sazečem, protože si to přál tatínek, nicméně už hrával v ochotnickém divadle a působil na něj strýc Miloš Nový, který byl členem sboru Národního divadla. V devatenácti letech získal své první angažmá, a to v ostravském divadle. Odtud přešel po roce do Brna, kde se kromě samotného hraní věnoval také režii a vedení operety.

Do Prahy se vrátil až po patnácti letech, aby od roku 1936 vedl Nové divadlo, ke kterému mu měl finančně pomoci zámožný tchán. Existovalo na Václavském náměstí již o dva roky dříve, ale nedařilo se mu právě dobře. Oldřich Nový ovlivnil jeho směřování, protože právě tady mohl konečně vyzkoušet jinde zamítaný žánr, který se snažil prosadit, a to hudební komedii.

Zprvu příliš velký zájem nebyl. Zlom přišel až díky novinovému článku, který pochválil první komedii, co tady pod taktovkou Nového vznikla. Nesla název Štěstí do domu a místo očekávaných deseti měla nakonec 55 repríz. Další představení poté dosahovala i stovky.

Přísný, ale spravedlivý

Jeho režírování prý bylo přísné a hercům hrozila pokuta za smích, který nebyl ve scénáři. Jak vzpomínala Zita Kabátová, rozesmát samotného Oldřicha Nového během práce bylo těžké, ale někdy se to jeho hercům podařilo. Pokutě se nevyhýbal a zaplatil ji.

Zrodila se filmová hvězda

Nejúspěšnější filmové období Oldřicha Nového přišlo v době okupace, kdy byl roku 1939 natočen snímek Kristian. Jeho představitel se okamžitě stal symbolem dokonalého gentlemana a o role neměl nouzi.

Kristianem za každých okolností

Pamětníci se shodují, že Nový pečoval o svou image dobře vychovaného elegána. Jeho dcera například vzpomínala, jak jí vždy pomáhal do kabátu.

Po nástupu komunismu role, jaké dříve hrával, zanikly. Nově se totiž točilo například o dělnické třídě. Měl na vybranou: nehrát a ztratit své povolání, nebo smoking vyměnit za pracovní oblečení. Zvolil si druhou variantu, i když tím trpěl. 
 

Odmítl rozvod, musel do koncentráku

Herečtí kolegové na Oldřicha Nového vzpomínají jako na muže, jemuž ženy padaly k nohám, a naznačují, že nejedné neodolal. Manželství s Alicí ovšem vydrželo až do roku 1967, kdy zemřela. A přitom na tento pár čekala řada překážek.

Alice pocházela z částečně židovské rodiny, a tak bylo za druhé světové války Novému doporučeno, ať se s ní rozvede, aby se ochránil před protižidovskými zákony. Odmítl, proto musel roku 1940 nastoupit do transportu. Vlak mířil do koncentračního tábora Osterode, který byl proslulý těžkou dřinou ve vápencových dolech.

Herec Jan Skopeček vzpomínal, jak ve vagonu pro dobytek, v němž byli oběti převážené, dostal horečku. Aniž do té chvíle tušil, že tam s ním je, najednou se objevil Oldřich Nový. Z příruční lékárničky, kterou měl s sebou, vyndal teploměr a léky, díky nimž vysokou teplotu srazil.

Alici se podařilo transportu vyhnout, ale ztratila značnou část rodiny. I to pravděpodobně hrálo roli ve zhoršení schizofrenie, která se mimo jiné projevovala žárlivými scénami, jejichž důvodem byla Oldřichova dcera Jana.

Tajemný původ dcery

Janu, kterou herec vychoval, měl ještě jako miminko přinést domů a prohlásit ji za svou. Zda s hercem byla biologicky spřízněná, se dodnes neví. Někteří z kolegů si byli jisti, že ano; jiní mluvili o adopci.

Ve spekulacích o možné matce padalo jméno Hany Vítové, která šla děvčátku za kmotru. V té době ovšem tato slavná herečka točila řadu filmů, a tak by těhotenství neutajila.

Zajímavé je, že ani Jana přesnou pravdu neznala. Říkala, že se s tatínkem měli rádi a je jí jedno, jak to s jejím původem bylo.

Smrt v osamění

Po druhé světové válce hrál ve filmech, působil jako ředitel karlínského divadla a učil na konzervatoři. Když zemřela Alice, změnil se. Začal vyhledávat samotu a v 70. letech už téměř nevycházel z bytu, protože ho trápilo, jak moc se na něm projevuje stárnutí. S některými návštěvami dokonce hovořil přes paraván, aby ho neviděly. 

Trpěl dědičnou rozedmou plic, kterou práce v dolech ještě zhoršila. Zemřel 15. března 1983.