Rok 1782 byl pro rodinu zlomový, protože zemřel její dědeček. Cesta k Velké čínské zdi se tak stala nejen smuteční událostí, ale i začátkem jejího největšího intelektuálního růstu.
Žila v době dynastie Čching, kdy se od žen čekalo hlavně ticho a poslušnost. Ona si místo toho vybrala knihy, čísla a otázky, na které nikdo nečekal odpověď.
Astronomii se nevěnovala jen na papíře a v knihách. Zajímalo ji, jak věci skutečně fungují, a chtěla je vidět v pohybu.
Snažila se pochopit vztahy mezi Sluncem, Měsícem a Zemí bez mystiky a pověr. Její slavná demonstrace zatmění Měsíce ukazovala, že vesmír se dá vysvětlit jednoduše a srozumitelně.
Už jako mladá dívka četla tak vášnivě, že občas zapomínala jíst i spát. Hlad po poznání byl silnější než hlad po večeři.
Matematiku nebrala jako elitní klub pro vyvolené. Složité myšlenky rozkládala tak, aby jim porozuměli i začátečníci.
Zabývala se trigonometrií, geometrií i Pythagorovou větou. Ne jako akademickou ozdobou, ale jako nástrojem k pochopení světa.
Vedle studia rozvíjela i tělesné dovednosti jako jízdu na koni a lukostřelbu. V jejím světě nebyl rozpor mezi bystrou hlavou a silným tělem.
Psala poezii, která byla jemná, ale odvážná. Mezi řádky prosazovala myšlenku, že ženy mají stejné právo učit se jako muži.
Zemřela ve 29 letech, ale její práce přežila staletí. Její jméno dnes nese kráter na Venuši, což je tichý, ale velmi přesný památník.
