Její text byl drzý, ostrý a nebezpečný. Nastavoval zrcadlo revoluci, která hlásala svobodu, ale ženy z ní vyřazovala.
V Paříži se pustila do psaní her, románů i politických textů. Nebála se témat, která společnost považovala za nebezpečná nebo nevhodná pro ženu.
Neměla klasické vzdělání, ale oplývala ostrým rozumem a mimořádnou odvahou. Právě tyto vlastnosti z ní udělaly nepohodlnou osobnost veřejného života.
S malým synem odešla do Paříže a začala znovu. Změnila si jméno a budovala život podle vlastních představ, což bylo pro ženu té doby téměř nemyslitelné.
Brzy byla provdána do manželství, které si sama nevybrala. Po rychlém ovdovění se rozhodla, že život tiché vdovy pro ni není cesta.
Narodila se roku 1748 v Montaubanu do skromných poměrů. Už od dětství poznávala, že svět je nastavený hlavně podle mužských pravidel.
Odsuzovala otroctví, sexuální dvojí metr i nerovné postavení žen v manželství. Její texty vyvolávaly skandály už jen proto, že je psala žena.
Věřila, že mlčení je luxus, který si utlačovaní nemohou dovolit. Psala vášnivě, někdy chaoticky, ale vždy s jasným cílem. Spravedlnost pro všechny.
Když vypukla Francouzská revoluce, doufala ve skutečnou rovnost. Brzy ale pochopila, že revoluční ideály platí hlavně pro muže.
Na tuto nespravedlnost reagovala svým nejslavnějším dílem: Deklarací práv ženy a občanky. V ní jasně řekla, že bez žen žádná rovnost neexistuje.
