Ideál krásy z období renesance zcela jistě poznáte na portrétech vytvořených umělci té doby. Italský malíř Piero del Pollaiuolo zachytil ve svém díle ideální manželku. Měla mít plavé vlasy, světlou barvu kůže a narůžovělé tváře. K úplné dokonalosti byla třeba ještě silnější postava s kypřejšími tvary.
Caterina Sforza přišla v roce 1500 se složitým receptem na tinkturu, která se měla postarat o bělostnou pokožku. Dle dochovaných zápisů se jednalo o "nejvynikající vodu, která zbarví obličej, hrdlo, krk, hrudník a ruce žen do bílého a jinak krásného vzhledu“. Jedinou vadou receptu na bělící krém bylo to, že obsahoval smrtelně jedovatý arsen.
Marie Magdaléna se líčí před zrcadlem, zatímco ji za to její sestra Marta kárá. Obraz nesoucí název Marta a Marie Magdaléna pochází od italského renesančního malíře Caravaggia.
Pro dámy z vyšších společenských příček bylo mnohem snadnější naplnit žádaný ideál krásy. Měly víceméně pohodlný život a netrápila je těžká práce. Většinou svůj čas trávily návštěvami u přátel, vyšíváním, popřípadě chodily na procházky a věnovaly se volnočasovým aktivitám. Nebývaly dlouho na slunci a z tohoto důvodu byly přirozeně bledé. Díky dobré finanční situaci si mohly dovolit kvalitnější stravu obsahující různé druhy masa a měly přirozeně zaoblenější postavu.
Bledé barvy pokožky byly ženy ochotny docílit za každou cenu. Krémy na bělení pleti s sebou ovšem nesly až smrtící následky.
Muži po svých manželkách vyžadovali, aby vypadaly přirozeně. Když už nějakou tu kosmetiku používaly, musela být v neutrálních odstínech. Silná vrstva make-upu byla tolerována jen u hereček, operních zpěvaček či prostitutek.
Ženy v renesanci byly opravdu znalé v oblastech botaniky a chemie. Kosmetické přípravky si často míchaly samy doma, a ačkoliv o toxických látkách věděly, jejich užívání se nebránily.
Smrtící jed Aqua Tofana vymyslela žena pocházející z Itálie v 17. století. Jmenovala se Guilia Tofana a ženám, které se nacházely v bezvýchodné situaci, konečně nabídla produkt, který se sice tvářil jako obyčejná mast, ale ve skutečnosti byl klíčem ke svobodě. Aqua Tofana se vyráběla z mletého arsenu a olova. Byla bez barvy, chuti i zápachu a slibovala rychlou a bezbolestnou smrt. Jakmile ji ženy přidaly svým manželům do jídla či do pití, prakticky už se nemusely o nic víc starat. Příznaky otravy se podobaly totiž obyčejné chřipce.
Některé zdraví škodlivé kosmetické produkty se používaly ještě několik set let po období renesance. Svědčí o tom reklama, která byla roku 1889 otištěna v novinách s názvem The Helena Independent. Ženám doporučuje kosmetický přípravek pro krásnou pleť, který však obsahuje arsen. Mnoho z dříve užívaných nebezpečných kosmetických přípravků se používalo i nadále, a to na úkor ženského fyzického i duševního zdraví.
