Dobrotivé bílé paní chrání nejeden český hrad. Jejich černé kolegyně ale věští trable. Panství, kde je lepší mít se na pozoru

Bílá paní je v českém i evropském folkloru označení pro duši ženy oblečenou v bílém, která se objevuje na hradech a historických panstvích. V české tradici se legendy o bílé paní objevují už od středověku. Často se věřilo, že duch obývá místa, kde prožila silné emoce nebo nevyřízené životní záležitosti. Tato bytost občas varuje obyvatele domu před nadcházejícími těžkostmi nebo symbolizuje ochranu rodiny. 

Perchta z Rožmberka, nejslavnější bílá paní Čech

Nejznámější českou bílou paní je Perchta z Rožmberka, jejíž příběh je spojený s jihočeským hradem Rožmberk. Podle legend žila Perchta v 15. století a byla donucena do nešťastného sňatku bez lásky. Její manžel ji zřejmě týral a když ji na smrtelné posteli žádal o odpuštění, Perchta jej odmítla – a on ji proklel. Po její smrti se pak její duch začal objevovat na rožmberských statcích. Její přítomnost údajně ohlašuje významné události. Dle legend je třeba si všímat především jejích rukaviček. Oblékne-li bílé, ohlašuje radostnou událost, jako narození potomka nebo šťastný sňatek. Černé rukavice naopak předznamenávají hrozící neštěstí, požár nebo něčí smrt. 

Největší psychopati historie: jak jejich zvracené praktiky ovlivnily dějiny

Buchlovská rarita

Kromě Rožmberka se o výskytu bílé paní vypráví i na dalších českých hradech a zámcích, například na Vildštejně, Pernštejně nebo Třeboni. Na některých hradech mají ale paní odděné do rudé, modré nebo černé. Například hrad Buchlov po nocích obchází přízrak v černém s černým závojem přes obličej. Duší, která nenašla odpočinek, by měla být Kateřina Rájecká z Mírova, manželka zdejšího hradního pána Jindřicha Prakšického, kterého měla koncem 16. století nechat zavraždit, aby se mohla provdat za svého milence. Soud jí sice zločin nedokázal a usvědčena nebyla, její duše ale dodnes nenašla klidu.

Náchodská černá paní

Černou paní mají i na náchodském panství. Mělo by jít o vdovu majitele panství Octavia Piccolominiho. Marie Benigna po jeho skonu oblékla jako správná vdova černý šat a již nikdy ho nesvlékla. Dodnes ve smuteční róbě bloudí zámkem a dbá na to, aby se rodinnému dědictví nic nestalo.

Dáma v modrém

Elegantní dáma, tentokráte v modrém, se má zjevovat v oknech sídla Nové Hrady v jižních Čechách. Její zjevení nevěstí nic zlého, pokud se vám ji povede spatřit, údajně vám jen pokyne a oblaží vás něžným úsměvem. Berte to jako dobré znamení.
 

Zlá Manda

Černá paní obchází i  zámkem v Novém Městě nad Metují. Místní přízraku neřeknou jinak než Zlá Manda. Takovou přezdívku si za svou krutovládu a mučení poddaných vysloužila Marie Magdalena Trčková z Lípy. Nejen že byla přísná a nespravedlivá, poddaným dle legend nechávala uřezat nosy a uši. Není divu, že se proti ní vzbouřili, během povstání ale nalezlo mnoho lidí svou smrt pod závalem. Černá paní za trest musí zámek obcházet, dokud neosvobodí všechny duše nevinných. 

Zná je celý svět

Legendy o Bílých, Černých či jinak „zbarvených“ paních nejsou jen českým fenoménem, ale objevují se napříč Evropou, Amerikou i Asií. V Anglii je známá například Brown Lady of Raynham Hall, údajný duch lady Dorothy Walpole, jehož fotografie z roku 1936 patří k nejslavnějším „duchařským“ snímkům 20. století. Španělsko i Latinská Amerika mají vlastní variantu v podobě příběhu o La Lloroně, plačící ženě v bílém, která se zjevuje u řek a je spojována s tragédií a vinou. Ve Spojených státech se legenda o „White Lady“ objevuje v mnoha státech v různých lokálních verzích, často jde o přízrak ženy, která zahynula tragickou smrtí a její duch se vrací na místo neštěstí. 

Společným podkladem těchto příběhů bývá kombinace historických událostí, lidové víry v neklidné duše a symboliky barev: bílá je tradičně spojována s nevinností či varováním, černá s smutkem, vinou a smrtí. Tyto legendy přetrvávají i proto, že propojují konkrétní místa s emocemi, tajemstvím a kolektivní pamětí dané společnosti.

Proč se tyto legendy uchovaly až do dneška?

Tyto příběhy nebývají pouhou fikcí. Jsou součástí kulturní paměti a pomáhají vysvětlovat nesrozumitelné události ve světle dávných tradic. Poskytují atmosféru tajemna, ale také symbolicky reflektují lidské obavy o osud, smrt a spravedlnost. Ať už věříte v pravdivost těchto historek, nebo je berete jako zajímavou část lidové kultury, dodnes přitahují turisty i milovníky záhad. 
 

Ďáblem posedlá: Mladou Anneliese Michel posedli duchové Hitlera i Lucifera, nic s ní nezmohli ani vymítači