Galerie: “Cítím velkou křivdu, mí rodiče byli špatní, jak jim odpustit,” ptá se paní Pavlína, kterou rodiče nutili žebrat

muž, žena, rodiče

Paní Pavlína neměla hezké dětství. Její rodiče měli raději láhev s alkoholem než ji samotnou. Jako dítě se musela protloukat, jak se dalo. 

Rodiče ji s sebou brali také žebrat, protože malým dětem lidi peníze dají. Ty jí pak hned vzali, protože touha po alkoholu byla silnější. V dětství zažila, co je to hlad. 

Šla do učení a od patnácti se snažila najít si brigádu a postarat se sama o sebe. V dětství znala jen suchý chleba nebo suché rohlíky. Svátek byl, když si uvařila teplé těstoviny nebo jí ve školní jídelně kuchařky nechávaly zbytky.

Paní Pavlína se vyučila kadeřnicí, odstěhovala se daleko, našla si manžela a má dvě děti. Žije si spokojený život a pohřbila své dětství hluboko.

Jenže ne dost hluboko. Když se před časem rodiče ozvali, že s ní chtějí mluvit, jela. Chtějí odpuštění, protože jsou nemocní. A ona neví, co dělat.