Galerie: “Tati, nechci tě už vídat. Ne proto, co jsi udělal jednou, ale pro to, co jsi nikdy neudělal,” píše Meda. Její otec udělal velkou chybu

žena, smutek, ztráta, slzy

Paní Meda trpěla celý život svým vztahem s otcem. Tedy spíš svým ne-vztahem. Její otec ji neopustil, neodešel od její mámy, nebil ji, neponižoval, neubližoval. Byl doma a přitom nebyl.

O svou dceru nejevil žádný zájem. Po práci se nezajímal prakticky o nic než o televizi, své křeslo a pivo, které si dal. Nebýval opilý, to ne. Jen prostě nejevil zájem o svou dceru. Jako by tam vůbec nebyla.

Když měla nějaký problém, řešila ho její máma. Když měla soutěže s kroužkem, přednášela ve škole, soutěžila na tuzemské úrovni a vyhrávala, vždy tam byla její máma. Otec ji nevnímal, možná ani nevěděl, co jeho dcera dělá.

Bolelo to, ale smířila se s tím. Vztah s otcem byl na bodu mrazu a nezměnilo se to ani tehdy, když dospěla a odstěhovala se. S otcem nemluvila klidně několik let. Nevyhledával kontakt a ona také ne.

Jenže se nedávno ozval. Chce dceru vidět, mluvit s ní a vytvořit vztah. Prosí o novou šanci. Jenže jak vytvořit vztah otce a dcery, který tam nikdy nebyl? Jsou vedle sebe jak dva cizí lidé. I se svou sousedkou si je Meda bližší než s ním.