Mohl zářit po boku Karla Gotta, podoba ale byla příliš velká: Pavel Bartoň z Noci na Karlštejně si dnes zazpívá jen u hrnčířského kruhu

Zpěvákem od dětství

Otcem nadějného zpěváka byl Jiří Šeda, známý hudební vědec a spisovatel, který navíc pracoval jako ředitel hudebního vydavatelství Supraphon. Cestu k muzikantské slávě tak mohl mít jeho syn Pavel krásně umetenou, on se však rozhodl jít na to jinak. Nechtěl být nařčen z protekce, a tak když se vydal na dráhu profesionálního zpěváka, změnil si své jméno z Šedy na Bartoně, aby nebyl s otcem pracovně spojován.

Jeho podporu však měl Pavel Bartoň již od malička. Právě jeho otec v něm zpozoroval výjimečný talent a ve zpěvu ho odjakživa povzbuzoval. Pavel se tak hudbě věnoval od dětství a jeho vývoj v tomto směru nepřerušila ani v té době povinná vojenská služba. Na vojně se totiž Pavel přidal k Armádnímu uměleckému souboru, kde nakonec sloužil po celou dobu.

Po návratu z vojny se rozhodl na nic nečekat a rovnou odstartoval kariéru profesionálního zpěváka. Zpočátku se mu velmi dařilo. V roce 1972 vydal první singl, o rok později oslnil ve třetím ročníku pěvecké soutěže Intertalent, posbíral ceny také v soutěžích Bratislavská lyra a Děčínská kotva. Velkým zlomem pak bylo natáčení českého muzikálu Noc na Karlštejně, v němž si Pavel zahrál roli mnicha. Svět showbyznysu mu byl nakloněn a vypadalo to, že se rodí nová hvězda, nakonec ale bylo všechno jinak.

Gott versus Bartoň

Pavla často veřejnost i odborníci srovnávali s Karlem Gottem, jenž už tehdy zářil na českém hudebním nebi. Dokonce se spekulovalo o tom, že ze strachu, aby Karla Pavlův talent nepřehlušil, zařídili socialističtí pohlaváři, aby mladému zpěvákovi nikdo nenapsal pořádný hit a konkurence tak byla zneškodněna. Ve skutečnosti ale mezi oběma zpěváky krom zdravé rivality panoval přátelský vztah a Gott dokonce mladšího kolegu přizval ke spolupráci.

"Byl jsem Gottovi podobný a všichni mě chtěli. Až s odstupem času si člověk uvědomí, že to vlastně byla moje zkáza. Měl jsem šíleně bombastický začátek a během půl roku jsem byl úplně všude, což hrálo později v můj neprospěch. Já jsem to ale nemohl ovlivnit a jen se vezl v rozjetém rychlíku. Byl jsem nový, naprosto nezkušený, a když jsem dostal nějakou nabídku, ve své naivitě jsem ji přijal. Zpočátku lidé z Gottova týmu Karla zlobili poznámkami, že jej brzy nahradím, ale snad si z toho nic nedělal. Podobný hlas s barvou i témbrem a podobný způsob interpretace jako má Karel je mi daný a vrozený, s tím bohužel nic neudělám," popisoval Bartoň v knize Hvězdy popu, které jsme milovali 2.

Od hudby k bonsajím

Ostatně, i písně mu skládali věhlasní skladatelé té doby, jako byl Karel Svoboda nebo Ladislav Štaidl, kteří zároveň pracovali i pro Gotta. Přesto si dnes sám Bartoň myslí, že měl nedostatek kvalitního materiálu a navíc žádná z písní neměla hitový potenciál. Ani na ty nejznámější Gaudeamus a Má, má tě rád si dnes už téměř nikdo nevzpomene. Společensky angažované texty posluchače rozhodně nenadchly a nepomohlo mu ani to, že nikdy neměl vlastní kapelu a vždy spolupracoval jen s velkými sbory, nějakou dobu vystupoval také v koncertním programu Heleny Vondráčkové nebo Věry Špinarové.

Ve snaze vymanit se ze stínu Karla Gotta a zachránit skomírající se kariéru zkoušel Bartoň i jiný styl zpěvu a různé hlasové polohy, ani to se však nedařilo. Necítil se v tom dobře a jeho hlas byl tomu Gottovu i tak stále příliš podobný. Na počátku devadesátých let došly Pavlu Bartoňovi definitivně síly a pěveckou kariéru pověsil na hřebík. Dnes se věnuje pěstování bonsají a výrobě keramiky.