FOTO: Nejkrásnější divadla na světě
Divadlo založil v roce 1776 kníže Pjotr Urusov, o pár let později v něm vznikl požár, nicméně už v polovině 19. století na stejném místě stála nová budova. K několika opravám došlo ještě na konci století a pak mezi lety 2005 a 2011. K největším zajímavostem Velkého divadla patří, že na jeho prknech poprvé zazněly mnohé opery od skladatele Čajkovského nebo prohlášení o založení Sovětského svazu.
Královská opera je hlavním divadlem na kdysi královském zámku ve francouzském Versailles. Interiér byl vytvořen zejména ze dřeva pomalovaného tak, aby vypadalo jako mramor, což není zrovna nejlepší materiál, jde-li stavitelům o akustiku prostředí. Nicméně v tomto konkrétním případě, jak se mnozí shodují, bylo divadlo skvěle postaveno. Budova leží v severní části paláce, odkud k ní má přístup i široká veřejnost. K jedné z nejdůležitějších událostí, ke kterým v budově divadla došlo, patřila svatební oslava královny Marie Antoinetty. Ta salonek využívala ze všech rezidentů paláce nejvíc. Po revoluci se z finančních důvodů divadlo často nevyužívalo, v současné době však dochází k jeho obnovení.
U mysu Land’s End na západním výběžku poloostrova Cornwall ve Velké Británii byste letní divadlo asi těžko hledali. Přesto tu je a patří k těm nejúžasnějším na celém světě. Je totiž přírodní, stěny i sedadla tvoří žulová skála, na které divadlo Minack stojí. Přímo pod hvězdami se tu nejčastěji hrají klasiky, od Shakespearových komedií až po opery od Giuseppa Verdiho. Krásná lokalita i skvělý program jsou asi důvodem, proč sem ročně zavítá zhruba sto tisíc turistů.
Operní divadlo ležící v srdci amazonského pralesa má velký význam nejen pro brazilské rodáky. Renesanční budova byla postavena za krásných časů bezstarostného období Belle Époque, které prosperovalo hlavně díky objevení a následnému obchodování s gumovníky. Právě tyto finance zajistily architektonický i kulturní zrod města Manaus. Na výstavu luxusního divadla se dovezly kachlíčky z Francie, železo ze Skotska a mramor z Itálie.
V nejhorších časech ekonomické krize se na Islandu zastavila výstavba všeho kromě nové koncertní budovy. Teď, kdy se Rejkjavík vrací ze dna vzhůru, je to právě ona nová budova Harpa, která získává jednu designovou cenu za druhou, a stává se tak symbolem Islandu. Její historie sahá do 90. let, kdy se majitelé projektu spojili s islandskou vládou a společně vybrali prázdný přístav jako místo, kde má vzniknout nejlepší koncertní sál na světě. Nyní na místě už šest let stojí Harpa, operní místo s více než 28 tisíci metry čtverečními, kde jsou tři velké koncertní sály a mnoho menších konferenčních místností a dvě luxusní restaurace.
Starověká divadla mají neuvěřitelné kouzlo. Svou slavnou historií dýchají, a tak si málokterý návštěvník nepředstaví muže v maskách, kteří tu před zhruba dvěma tisíciletími přednášeli básně a úryvky z her antických klasiků. Toto kamenné divadlo nechal zbudovat Herodes Attikos v roce 164 n. l. na památku své ženy. Jednalo se o amfiteátr s tříposchoďovou čelní stěnou, zastřešený dřevěnou střechou. Rekonstrukce z roku 1950, při které bylo využito originálního pentelického mramoru, navrátila Odeonu jeho původní šarm. Dnes se využívá jako divadlo a koncertní sál pod širým nebem, kam ročně zavítají statisíce turistů.
Z monackého hlavního města zná většina z vás asi jen okruh, co se jezdí při Formuli 1, a pak také věhlasné kasino, odkud pocházejí fotky celebrit z různých charitativních večírků. A právě v tom kasinu je i sál, kde se dodnes pořádají divadelní představení, operní vystoupení, ale i koncerty současných umělců. Historie divadla není možná tak zajímavá, důvod jeho výstavby byl totiž čistě pragmatický – nechal jej ve druhé polovině 19. století vybudovat monacký princ Karel III., a to kvůli nedostatečnému výběru kulturního vyžití v Monte Carlu. Za architekta zvolil slavného Charlese Garniera, který se proslavil návrhem pařížského operního domu. Za celou dobu, co dům stojí, se v něm udály dvě důležité události – poprvé zde v roce 1966 pořádala ples monacká kněžna Grace Kelly, podruhé to byla svatba jejího syna, prince Alberta II.
Bavorské divadlo působí možná příliš skromně, někomu zas připomíná vzducholoď. Tak či onak poskytuje pohled na zajímavý kontrast – v moderních, industriálně vyhlížejících prostorách se jednou za deset let pořádá velikonoční představení o narození Ježíše Krista. Na vytvoření několikadenní akce, hrách i přípravě prostor divadla se podílejí i občané města Oberammergau. Jeďte se tam přesvědčit sami. Naplánujte si dovolenou na rok 2020, kdy se uskuteční další hry.
Když půjdete v Benátkách kolem neoklasicistní budovy bílé barvy, asi se jen tak nezastavíte. Jednoduchá stavba připomíná zvenku spíš nějaký úřad než luxusní operní budovu, která nabízí tisíc míst k sezení. Exteriér prostě vůbec neprozrazuje, jakou nádheru můžete čekat uvnitř. I když se dům může pyšnit mnohými úspěchy, odehrály se zde premiéry slavných italských oper, měl také spoustu smůly. Budova totiž třikrát vyhořela, poprvé z ní dokonce zbyl jen prach. Možná právě proto jí Italové začali říkat „La Fenice“, v překladu fénix, což je bájný pták, který vstal z popela.
Divadlo The Globe bylo silně spjato s osobou Williama Shakespeara, který byl podílníkem ve společnosti, jež nechala divadlo postavit, a také autorem her, které se zde hrály. Bylo postaveno ze dřeva v roce 1599 v Londýně, o čtrnáct let později ho schvátil požár. Během dramatu o životě Jindřicha vystřelili herci z kanonu a nechtěně trefili doškovou střechu. Na druhé divadlo však nemuseli stálí návštěvníci dlouho čekat, jeho nová verze žila bohužel jen třicet let. Za vlády puritána Olivera Cromwella bylo divadlo uzavřeno, samotná budova byla v roce 1644 stržena. Až ke konci 20. století nechal Shakespearův fanoušek na základě dostupné dokumentace postavit repliku původních dvou budov. Divadlo, které je každoročně centrem Shakespearových slavností, teď stojí asi 250 metrů od původní lokace.
