Galerie: Život v mužských klášterech ve středověku: Celibát, vztahy a každodenní realita. Co hrozilo za porušení slibu čistoty

Jak se žilo v mužských klášterech

Muži, kteří vstoupili do kláštera, často hledali únik před světským životem a toužili po duchovní čistotě.

Práce byla považována za formu služby Bohu, stejně jako modlitba.  

Denní život v klášteře byl přísně strukturovaný a zaměřený na modlitby, práci a studium.

Život v klášteře byl také o oddělení se od vnějšího světa, včetně rodiny, přátel a jakýchkoliv osobních majetků.

Mniši žili v komunitě, kde bylo vše sdíleno, a kde individuální přání a potřeby byly podřízeny kolektivnímu životu.

Klášter svaté Marie Parralské (Španělsko) hieronymitských mnichů poustevníků

Svatý Benedikt

Portrét kartuziánského mnicha v římskokatolickém kostele (1446)

Jedním z hlavních závazků mnichů byl celibát – slib, že se vzdají sexuálních vztahů a budou se plně věnovat Bohu.

Celibát byl považován za prostředek, jak se osvobodit od světských pokušení a zaměřit se na duchovní život.

Dodržování celibátu nebylo vždy snadné. Někteří mniši se snažili potlačit své přirozené touhy prostřednictvím modliteb, půstů a sebezapření, ale přesto byly záznamy o porušování tohoto slibu.

Klášter v Arménii