Když se 20. ledna 1878 Josefína a Růžena Blažkovy se narodily, nikdo nevěřil vlastním očím. Krásné holčičky přišly na svět jako siamská dvojčata srostlá pánví. Rodiče a posléze i obě dívky však dokázali svůj hendikep chytře využít, takže o peníze a slávu neměli nouzi. Dokonce se jedna z nich dočkala i potomka. Jejich příběh nebyl rozhodně tragický, ale přinejmenším zajímavý.
Být tak trochu „jiný“ je obtížné i v dnešní době, ale v historii lidé s nejrůznějšími hendikepy budili obrovskou pozornost. Nejinak tomu bylo i v případu Josefíny a Růženy Blažkových, které přišly na svět ve Skrýchově u Opařan na Táborsku do rodiny majitelů menšího statku.
Siamská dvojčata bývají srostlá v různých částech těla. Sestry Blažkovy byly do pasu dvě samostatné ženy. Byly srostlé v oblasti pánve, takže měly společné vylučovací a pohlavní orgány. Každá pak měla vyvinutý pár nohou.
Dětství prožila děvčata trochu jinak než ostatní děti. Rodiče totiž vycítili příležitost vytěžit z abnormality svých dcer k vylepšení rodinného rozpočtu. Ostatně poradil jim to i baron Nádherný z Borutína, který matce děvčat vzkázal, ať je šťastná, protože jednou jí dvojčata vydělají velké peníze. Už když jim byl rok, ukazovali je na poutích a jarmarcích. Velký zájem budilo třeba už jen to, když je obě posadili na jeden nočník.
Děvčata ale neprožívala svůj osud nijak tragicky. Byla veselá a dostalo se jim i vzdělání, a to právě díky baronu Nádhernému, který nad nimi držel ochrannou ruku. Do normální školy by dívky chodit nemohly, protože by se nevešly do lavic, a tak měly soukromé učitele. Obě byly chytré a nadané. Brzy se naučily anglicky, německy a francouzsky a věnovaly se i hře na harfu, housle a další hudební nástroje. Už dopředu se počítalo s tím, že se budou věnovat varietním vystoupením.
S přibývajícími roky se o Josefínu a Růženu začali zajímat různí agenti, kteří jim pomohli rozjet uměleckou kariéru. Sestry hrály a zpívaly po českých městech a také se ukazovaly v různých varieté. Velký zájem budila hlavně jejich vystoupení v kostýmech, které odhalovaly jejich těla a ukazovaly jejich tělesné spojení. Například tělové elastické punčochy, jaké nosili artisté, umožňovaly zvědavým divákům pohled na intimní partie. Ty samozřejmě všechny zajímaly nejvíc.
Obecenstvo bylo nadšeno a z Josefíny a Růženy se staly celebrity, o kterých psaly české i zahraniční noviny. Zájem vzbudily například u známého českého reportéra Egona Ervina Kische, kterého doslova okouzlily. Líbila se mu zejména Růžena, o které v jednom článku psal jako o "nebesky blankytné pohádkové položeně Růženě, která má nahoru zdvižený nosíček, do něhož prší.“
Na zahraniční turné se pak dívky vydaly pod křídly impresária Parravaciniho, který zorganizoval jejich cestu po evropských zemích a nakonec zamířili i do Ameriky. Tam vystupovaly ve společnosti dalších lidí, kteří byli označováni za hříčky přírody. Protože byly i zdatné obchodnice, uměly si brzy svá vystoupení domlouvat samy. Největší zájem o ně byl před 1. světovou válkou. Například ze jedno vystoupení v Hamburku inkasovaly 1500 marek, což byla v té době velká suma. Nouzí tedy netrpěly.
Ačkoli si byly sestry podobné jako vejce vejci, povahy měly úplně rozdílné. Zatímco Josefína byla spíše negativní a uzavřená, Růžena byla veselá a komunikativní a toužila po mužské pozornosti a náruči. Ostatně milostný život obou sester nedal veřejnosti spát a propíral se i v novinách. Zájem zesílil zejména v dubnu 1910, kdy se dvojčatům narodil zdravý syn František.
Nešlo ale jen o totožnost otce. Tehdejší společnost se stavěla odmítavě k nemanželským dětem. Navíc bylo nad slunce jasné, že už při samotném aktu početí byli přítomni tři lidé, což tehdejší mravy prostě nedovolovaly. V pojetí tehdejší společnosti se měl intimní styk odehrávat pouze mezi mužem a ženou v soukromí. Jenže intimitu v tomto případě vždy jedna ze sester narušovala. Dvojčatům byla vytýkán dokonce už prostý fakt, že pociťovaly sexuální touhu a to, že porodily dítě, bylo označováno za zrůdnost.
Za matku byla označena Růžena, ale o dítě se staraly obě sestry. Dokonce ho obě i kojily. Josefína si ale stěžovala, jak k tomu přijde, že ona je panna a musela snášet porodní bolesti. Navíc se jí nelíbilo ani to, že se jí tvořilo mateřské mléko.
Malého Františka pak braly na svých cestách s sebou. Jejich kariéru přerušila 1. světová válka, během které ale nezahálely a otevřely si v jihočeském Sepekově hospodu, kterou pak pronajímaly, protože po válce opět zamířily do Spojených států.
Na jaře 1922 pobývaly sestry ve svém domově v Chicagu, kde ale Růžena onemocněla zápalem plic, na který 30.března 1922 zemřela. Lékaři sice Josefíně nabízeli, že ji od sestry oddělí, ale odmítla s tím, že když spolu byly celý život, společně také zemřou. Skonala asi hodinu po Růženě. Siamským dvojčatům bylo 44 let. Ačkoli o jejich ostatky projevily zájem lékaři, jejich otec to nedovolil. Byly zpopelněny a jsou uloženy ve stříbrné urně v rodinném hrobě v Sepekově.
Disertační práce - Filip Herza Imaginace jinakosti a přehlídky lidských „kuriozit“ v Praze v 19. a 20. století, Vědecká studie: NE/NORMATIVNÍ FEMININITA, MATEŘSTVÍ A SEXUALITA: PŘÍPAD SESTER B. (1878–1922)* Filip Herza Fakulta humanitních studií UK Praha, Kniha Navždy spolu (Milevské muzeum)
Diskuze
