Když dnes procházíte po Brooklynském mostě, který spojuje Manhattan a Brooklyn, možná netušíte, že za jeho dokončením nestál jen muž, ale také žena, která na jeho vzniku pracovala v podstatě v utajení. Emily Warren Roebling sice oficiálně nikdy nedržela titul hlavní inženýrky, ale bez její neúnavné práce, obětavosti a inteligence by tento technický zázrak 19. století pravděpodobně nikdy nevznikl.
Brooklynský most byl otevřený v roce 1883 a v době svého dokončení se stal nejdelším visutým mostem na světě a také jedním z prvních mostů, kde byla použita ocelová lana. Ale cesta k jeho dokončení byla trnitá, stála řadu životů a byla opředena tajemstvím. Za vznikem mostu totiž ve skutečnosti stála žena, kterou by tehdejší společnost nejspíš raději viděla doma u vyšívání než na staveništi.
Od manželky inženýra k neoficiální stavbyvedoucí
Emily Warren Roebling se narodila v roce 1843 v Cold Spring ve státě New York. Pocházela z dobře situované rodiny a byla inteligentní, vzdělaná a zvídavá. Vyrůstala v době, kdy ženy měly velmi omezené možnosti, co se týkalo vzdělání nebo uplatnění ve vědě a technice. Přesto se už od mládí zajímala o matematiku a přírodní vědy. K osudu stavařky ji ale přivedlo až manželství. A také tak trochu náhoda a rodinné neštěstí.
V roce 1865 se provdala za Washingtona Roeblinga, syna Johna A. Roeblinga, slavného inženýra, který byl architektem plánovaného Brooklynského mostu. Projekt měl být velkolepý, jednalo se o masivní visutý most přes East River, technologický triumf, který měl navždy změnit tvář New Yorku. Jenže krátce po zahájení stavby v roce 1869 John Roebling zemřel na tetanus poté, co si při nehodě poranil nohu. Jeho syn Washington převzal vedení stavby, ale ani on neunikl tragédii.
Washington Roebling trávil dlouhé hodiny ve stlačené atmosféře podvodních kesonů, což byly velké vzduchotěsné komory pod hladinou řeky, kde dohlížel na výkopy základů mostních pilířů. Tam se u něj rozvinula dekompresní nemoc, tehdy známá jako kesonová nemoc. Ochrnul a zůstal uvězněn ve svém domě, aniž by vyl nadále schopný dohlížet osobně na stavbu. Zdálo se tedy, že most nikdy nebude dokončen. Právě v tomto momentu na scénu vstoupila Emily Warren Roebling, která zachránila dominantu New Yorku.
Studovala inženýrství, aby zachránila manželův sen
Emily se rozhodla, že stavbu mostu nenechá zkrachovat. Aby mohla jednat s dělníky, inženýry, městskými úředníky a politiky, musela se nejprve naučit technické základy stavby mostů, statiku, výpočty zatížení, konstrukční materiály i zákonitosti architektury. S pomocí manžela, který s ní komunikoval prostřednictvím poznámek a signálů z okna, si osvojila vědomosti, které tehdy neměla šanci získat žádná jiná žena.
Brzy se stala jeho očima, ušima i hlasem. Manželé se přestěhovali do Brooklynu na dohled od stavby, aby ji Roebling mohl pozorovat z okna a radit se se svojí manželkou. Ta chodila na stavbu, konzultovala technická rozhodnutí, vedla porady a podepisovala dokumenty. Stala se neoficiální hlavní inženýrkou projektu, což věděli zasvěcení, kteří na mostě pracovali, ovšem před veřejností se tato informace spíše tajila. V ryze mužském prostředí by totiž v éře Pozlaceného věku mohla vyvolat spíš paniku a nedůvěru ve stabilitu a funkčnost mostu.
Stavba mostu se neobešla bez právních komplikací. Došlo například k situaci, kdy Brooklyn zažaloval Manhattan kvůli neuhrazeným nákladům na výstavbu. Emily tak kromě technických a organizačních úkolů musela převzít i roli diplomatky, která pomáhala řešit vzniklé konflikty. Zároveň se začaly šířit nepříjemné spekulace, že Washington zešílel, a proto veškerou práci za něj vykonává jeho manželka.
Ačkoli se potýkala se skepsí i s odporem, Emily si dokázala získat respekt mužů kolem sebe a to nejen díky znalostem, ale i diplomatickému umu. Ve chvílích, kdy městské úřady uvažovaly o jejím nahrazení jiným inženýrem, energicky bránila svého manžela a dokázala přesvědčit komisi, že stavba má zůstat v rukou rodiny Roeblingových.
Brooklynský most byl po čtrnácti letech náročné práce slavnostně otevřen 24. května 1883. V té době už se vědělo, kdo za stavbou doopravdy stál, a tak byla Emily Warren Roebling mezi prvními, kdo po něm přešel. V rukou nesla kohouta jakožto symbol vítězství. Ačkoliv oficiálně figuroval jako hlavní inženýr její manžel Washington, byla to ona, kdo most skutečně dokončil.
Po otevření mostu uspořádala Emily honosnou večeři v jejich domě v Brooklynu pro nejvýše postavené Newyorčany, poté její manžel na post hlavního inženýra rezignoval. Manželé se pak odstěhovali zpět do Trentonu v New Jersey. Emily se po dokončení stavby začala více věnovat jiným oblastem. Psala, cestovala a angažovala se v ženském hnutí. Byla první ženou, která absolvovala práva na Newyorské univerzitě. Zemřela v roce 1903 na rakovinu, ale její odkaz přetrval. Dnes je Brooklynský most symbolem pokroku a odvážného inženýrství.
Doporučujeme
reklama
Pozdní uznání
Dlouhá desetiletí byla Emily Warren Roebling jen poznámkou pod čarou v příběhu o Brooklynském mostu. Až v posledních letech se jí dostává zaslouženého uznání. V roce 2018 byla poctěna sochou v rámci newyorského projektu „She Built NYC“, který připomíná přínos významných žen města. Její příběh se objevuje v učebnicích, dokumentech i biografiích. Brooklynský most je stále jedním z nejnavštěvovanějších míst v New Yorku.
