Nekompromisní Věra Chytilová: Legendární režisérka začínala jako manekýna. Později byla trnem v oku soudruhům z StB

Temperamentu a energie měla Věra na rozdávání a mnohokrát se kvůli své výbušné povaze chytla s lidmi na place. Byla však skvělou režisérkou a ty se holt musí poslouchat. Nejen herci mají k dobru mnoho historek o řádění první dámy našeho filmu, kdy nešla ani pro facku daleko. Zkrátka celoživotní rebelku nikdo nedokázal zkrotit. 

Během dospívání byla Věra hodně věřící

Dětství prožila budoucí režisérka ve Studénce, kde byl tatínek šéfem nádražní restaurace. Vyrůstala mezi vlaky a často si hrála s romskými dětmi. Jak sama říkala, tehdy neexistovaly žádné bariéry a barvu kůže děti absolutně nevnímají. Během války se pak přesunula k babičce do Olomouce, kde jí vychovávaly sestry z klášterní školy. Věra tehdy brala náboženství hodně vážně, ale naštěstí ji to rychle přešlo. Je celkem úsměvné si představit drsnou režisérku, která kleje, chrlí sprostá slova, jak se pak jde vyzpovídat do kostela. To by asi faráře rychle povolali na církevní kobereček.

Uhrančivá Chytilová se živila jako manekýna

V době, kdy se rozhodovala, kam na studia, ji zaujala architektura. Tehdy byla ještě filmem zcela nepolíbená. Po dvou letech však studium vzdala a vrhla se na dráhu manekýny. Uhrančivá krátkovláska s prořízlou pusou začala fotit reklamy na knoflíky, punčocháče a pocházela se po přehlídkových molech. Během jedné přehlídky si ji vyhlédli lidé od filmu a získala roli dvorní dámy ve všemi oblíbeném snímku Císařův pekař. A právě zde začala Věřina cesta za režisérskou židlí.  

Na filmové škole byla Věra jedinou ženou

Nejprve začala pracovat u filmu jako „klapka”. Ovšem nedokázala držet jazyk za zuby a jakmile viděla, že obraz, který se točí, vypadá naprosto otřesně, zařvala „stop” místo režiséra. To se logicky neshledalo s úspěchem. „Chodila jsem jim radit. Je uráželo a ponižovalo, že klapka řekla něco, co by mohla být pravda, a nechtěli to slyšet,“ vzpomínala kdysi Chytilová, že v tu dobu jí došlo, že pokud chce u filmu něco dokázat, musí jít studovat na FAMU. Na škole to však rozhodně neměla jednoduché. „Cítila jsem tlaky, aby mě eliminovali, byla jsem tam jediná žena. Spolužáci mě brali, vyšoupnout se mě snažili kádrováci. Ale já jsem věděla, že se prostě budu rvát," uvedla Věra, která se porvala a začala natáčet.  

Soudruhům byla energická režisérka trnem v oku

Její filmy nebyly rozhodně tradičními snímky tehdejší doby a soudruhům stály na hlavě zbytky vlasů hrůzou, když jen slyšeli Chytilové jméno. Diváci si však nekompromisní dámu oblíbili, a to samozřejmě byl další impuls pro komunisty, že takhle tedy ne. Ale to pánové netušili, s kým si chtějí zahrávat. Režisérka dokázala pořádně seřvat kohokoliv, aby dosáhla svého. „Neměla jsem problémy s mocí, to ona měla problémy se mnou. Já jen chtěla vědět, proč něco musí být, a něco nesmí. Myslela jsem to dobře, chtěla jsem jim pomoct řešit problémy,” popisovala kdysi Věra, že málokdo si tehdy dovolil otevřít pusu, protože se bál, že se ocitne na černé listině StB a už si u filmu neškrtne. Toho se Chytilová nebála a komunistům se nikdy nepovedlo ji převést na svou temnou stranu.  

Chytilová prožila bouřlivý vztah s legendárním hercem

V soukromém životě byla Věra dvakrát vdaná a stala se maminkou dvou dětí, které podědily umělecké sklony. Režisérka prožila také pořádnou „Itálii” se známým lamačem ženských srdcí, Milošem Kopeckým. Tříletý vztah byl plný vášně, milování a hádek. Chytilová legendárního herce milovala, ale přečtení jeho deníčku, kde si Miloš po návratu od Věry napsal: „Konečně doma, konečně klid,” bylo jasné, že tento vztah opravdu nemá budoucnost.   

Dnes je tomu přesně dvanáct let, co báječná režisérka odešla do uměleckého nebe, ale její tvorba a hlášky žijí dál. „No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou,“ podotkla Věra před lety upřímně a rozhodně na jejích slovech něco bude.  

Režisérky ve světě filmu musí mít pořádně ostré lokty a být velkými osobnostmi. To Věra bezesporu byla. Podobně je na tom také Daniela Špinar. Věděli jste, že divadelní režisérka byla kdysi muž a veřejně přiznala, že se cítí být trans ženu?