Braňo Holiček býval nadějí českého herectví. Diváci ho znali z úspěšných seriálů jako Vyprávěj či Ordinace v růžové zahradě, kde ztvárnil výrazné postavy. Jenže zatímco na obrazovce působil sebejistě, uvnitř ho dlouhodobě sžírala tréma, která se stala jeho největším nepřítelem. Nakonec se rozhodl s herectvím skoncovat. Ze světa umění ale nezmizel, našel své místo za kamerou jako režisér, kde naplno rozvinul svůj talent bez nutnosti stát ve světle reflektorů.
Jeho tvář si pamatujeme z populárních televizních seriálů, kde ztvárňoval výrazné role. Vypadal jako někdo, kdo má kariéru před sebou nalinkovanou a úspěch jistý. Jenže za kamerou se odehrával jiný příběh, ten, který nakonec Braňu Holičkovi herectví zcela znechutil. Dnes už se na obrazovkách téměř neobjevuje. Neovladatelná tréma, která ho dlouhodobě sužovala a nakonec přiměla úplně změnit směr. Ze showbyznysu se ale tak úplně nevytratil.
Utrpení před kamerami
Braňo Holiček se narodil v roce 1985 v Košicích a už jako dítě se pohyboval v uměleckém prostředí. Záhy bylo jasné, že má talent, a to nejen herecký, ale i hudební. Hrál na housle, vystupoval na jevišti a s přehledem zvládal i složité role, proto vystudoval Základní uměleckou alternativní školu v Košicích. Na plátně se poprvé objevil v ceněném snímku Všichni moji blízcí, diváci si ho ale pamatují především z populárního seriálu Vyprávěj, kde ztvárnil Pavla Dvořáka v dospívajícím věku, a také z Ordinace v růžové zahradě, kde působil v roli doktora Petra Hanáka. Vedle toho se objevil i v dalších televizních projektech, inscenacích a filmech jako Ohnivý kuře nebo Post Bellum.
Jenže za úspěchy se skrývalo něco, co veřejnost dlouho netušila. Holiček se už od mládí potýkal s extrémní trémou. Nešlo o běžnou nervozitu před natáčením, šlo o stavy, které ovlivňovaly jeho zdraví i psychiku. Veřejné vystupování pro něj bylo spíše utrpením než radostí. A přestože působil sebevědomě, vnitřně sváděl každodenní boj.
Režie definuje jeho práci
Nakonec se rozhodl udělat zásadní životní krok a s herectvím skončil. Mnohé tím překvapil, na vrcholu kariéry jednoduše zmizel z očí diváků. Jeho rozhodnutí však bylo pochopitelné. Tréma se pro něj stala natolik paralyzující, že další pokračování v branži by znamenalo jen další stres a frustraci. Braňo Holiček si uvědomil, že chce žít život bez neustálého tlaku a očekávání.
Po odchodu od kamery se začal věnovat režii a pedagogické práci. Začal režírovat divadelní inscenace a podílet se na výchově nové generace umělců. Jeho cit pro detail, umělecká inteligence a zkušenosti z hereckého prostředí mu v nové roli přišly vhod. I když už nestojí před kamerou, v uměleckém světě zůstal, jen v jiné pozici, stal se z něj režisér. A nakonec se vrátil i do Ordinace v růžové zahradě 2, kterou v současnosti režíruje. „Už dávno se necítím jako herec. Posledních dvacet let jsem hlavně režisér, a i když mám ke své herecké minulosti úctu, to, co definuje moji práci dnes, je právě režie. Baví mě skládat svět kolem sebe tak, aby mluvil k dnešku,“ uvedl Braňo.
Jedna ruka se Shakespearem
Režisérská židlička za kamerami ale není jediná, v níž Braňo v posledních letech sedává. Troufá si i na divadlo a daří se mu. Důkazem toho je i letošní účast na každoročním divadelním festivalu Shakespearovské slavnosti, kde se ujal režie klasické hry Othello. Právě k Shakespearovským slavnostem má Braňo sentimentální vzkaz, protože ve hře Večer tříkrálový působil jako dítě již před lety. „Nejsem sentimentální typ, ale když jsem nabídku přijal, vybavily se mi večerní zkoušky, prázdný Hrad, noční ticho… a pocit, že se divadlo dělá z něčeho opravdového,“ svěřil se webu Novinky.cz.
V roli režiséra je pro něj hra Othello splněným snem, protože si vždycky přál zinscenovat skutečnou tragédii. „Shakespeare je natolik silný, že každá doba si ho aktualizuje sama. My se snažíme vypíchnout to, co může diváky dnes opravdu zasáhnout, a tomu přizpůsobujeme i inscenační jazyk,“ odpověděl Braňo na otázku, zda se bude jednat o klasické nebo moderní pojetí. Hru Othello můžete na Pražském hradě vidět celé léto až do 6. září 2025.







