Je to poměrně smutný příběh, protože tato ukončená "pohádka" by se asi jmenovala Jak jsme si přestali rozumět. Dnešní děti z Česka a Slovenska velmi často nerozumí jazyku toho druhého. Kdysi nerozlučná dvojice se změnila ve dva státy se stále větší jazykovou bariérou. Od rozdělení Československa uplynulo více než třicet let, ale přestože máme podobné jazyky, dnešní děti z Česka a Slovenska si už často navzájem nerozumějí. Co za tím stojí? A je ještě šance, že si k sobě opět najdou jazykovou cestu? Vyzkoušejte sami sebe v našem zábavném kvízu o 12 otázkách.
Jazyk je třeba opakovat, zejména ten cizí, kterým dnes již slovenština bohužel je. Jak jste na tom s pamatovákem? Starší ročníky určitě nemají problém, ale naše děti a vnoučata si již často vůbec nerozumějí, a to dokonce ani ve slovech, která jsou skutečně podobná. I proto jsme pro vás připravili malý opakovací kvíz o 12 zábavných otázkách.
Když se Československo v roce 1993 pokojně rozpadlo, málokdo tušil, jak hluboký dopad bude mít rozdělení na každodenní život, včetně jazyka. Češi a Slováci si ještě dlouho poté rozuměli, navíc mnozí měli rodinu „na druhé straně“, sledovali společné pořady, jezdili na dovolenou do Tater nebo do Krkonoš. Jenže s novými generacemi přišla změna. Děti narozené po roce 2000 už nemají přirozený kontakt s jazykem sousedního národa – a tím se ztrácí i porozumění.
Podle článků na novinkách.cz je zřejmé, že slovenštině nejmladší děti nerozumí dobře nebo vůbec, a to je článek z roku 2017. V opačném směru je situace o něco lepší, jelikož slovenské děti si s češtinou poradí častěji, hlavně kvůli větší dostupnosti českých filmů, her nebo influencerů. Přesto platí, že přirozená jazyková blízkost, která kdysi působila jako most mezi národy, dnes pomalu mizí. Mluvenému slovu přitom rozumíme lépe než psanému, jak ukázal třeba tento výzkum. Jazyková bariéra se však dále prohlubuje, a to i přesto, že spousta Slováků žije u nás, v České republice.
Jedním z hlavních důvodů jazykového odcizení je změna mediálního prostoru. V 80. a 90. letech bylo běžné, že v československé televizi vystupovali herci i moderátoři obou národností. Dnes je každá země jazykově uzavřená. Česká televize nevysílá pořady ve slovenštině, slovenská zase méně často nasazuje české filmy s dabingem. Ve školách se jazyk sousedního státu nevyučuje, a tak děti nemají šanci se s ním přirozeně potkat.
Navíc se mění i způsob, jakým mladí lidé konzumují obsah. YouTube, TikTok a Netflix nabízí každému jazykově filtrovaný svět. A protože algoritmy posilují to, co už člověk zná a rozumí tomu, slovenština pro české děti jednoduše mizí z dohledu. Slovenské děti jsou přitom na český obsah zvyklé, sledují české youtubery, hrají české hry a orientují se v češtině lépe, než je tomu naopak, jak jsme poukázali výše.
To, co kdysi fungovalo jako symbol blízkosti, se teď mění v kulturní propast. Odborníci upozorňují, že jazykové porozumění není jen otázkou slovníku, je to i cesta k empatii a společné paměti. Když mladý Čech nerozumí slovenské písničce, knížce nebo vtipu, ztrácí přirozené spojení s národem, se kterým jsme sdíleli většinu 20. století. Existují však i pozitivní signály. Některé školy pořádají výměnné pobyty, vznikají společné projekty a podcasty. Filmaři se snaží o koprodukce, kde herci mluví každý svým jazykem. A právě to může být cesta, jak místo překladu dát prostor jazykovému soužití. Důležité je ale to, že si musíme chtít opět rozumět.
Češi a Slováci se nerozešli ve zlém. Ale dnes je jejich jazyková blízkost v ohrožení. Pokud si nechceme být navždy cizinci jen kvůli pár odlišným slovům, musíme dětem nabídnout cestu zpět, díky kultuře, jazyku a společným zážitkům. Protože rozdělení státní hranicí ještě neznamená, že si musíme přestat rozumět.
