Sofonisba Anguissola byla žena, která svým uměním a nezávislostí převrátila zažité normy renesančního světa. Nejenže se stala uznávanou malířkou, ale také vzorem pro další generace, které hledaly cestu mimo omezení své doby.
Jako dvorní malířka dokázala z královských portrétů odstranit chladnou strojenost a nahradit ji lidskou blízkostí. I v přísném prostředí španělského dvora dokázala udržet svůj osobitý rukopis.
V portrétech svých blízkých dokázala spojit důstojnost s jemnou psychologií, což z nich činí jedny z nejupřímnějších děl své doby. Elena je zde zachycena s klidem a hloubkou, které pro Sofonisbinu tvorbu tolik typické.
Na obraze je zachycen její učitel, ale Sofonisba jej namalovala tak, aby zároveň ukázala i sebe jako rovnocennou umělkyni. Dílo je jemným, ale sebevědomým gestem, které zdůrazňuje její vlastní autoritu.
Sofonisba patřila k několika málo ženám, které si v renesanci dokázaly vybojovat profesionální uměleckou kariéru. Její život je připomínkou toho, že talent potřebuje především příležitost, ne svolení.
Díky podpůrnému rodinnému prostředí se mohla od dětství věnovat studiu umění i filozofie, což jí dalo náskok před jejími vrstevníky. Její vzdělanost a talent rychle vzbudily pozornost italské šlechty.
Jako intelektuálka a rebelka zachycovala na svých portrétech lidskost v době, která dávala přednost přísné důstojnosti. Svým přístupem předběhla dobu a vytvořila styl, díky němuž na ni svět nezapomněl.
Sofonisba byla renesanční malířka, která se nebála vstoupit do mužského světa umění bez omluv a s nepopiratelným talentem. Její kariéra dokazuje, že odvaha a vzdělání dokážou prorazit i tam, kde se to od ženy neočekává.
Tento obraz ukazuje dívky v momentu plném emocí a přirozenosti, čímž Sofonisba porušila tehdejší pravidla renesančního portrétu. Místo idealizace zachytila obyčejnou lidskost. A tím způsobila malou revoluci.
