Rodinné vztahy jsou velmi často složité a někdy je právě dokonce ten nejbližší vztah, vztah dětí a rodičů, narušený. Děti si z dětství nesou různé křivdy, které je více či méně formují a promítají se do toho, jak se chovají v dospělosti. Asi jste už slyšeli, že si vybíráme partnery podobné rodičům a přebíráme tak stejné vzorce chování. A někdy minulost zkrátka umí děti dohnat i v dospělosti. A ony potom neví, co s tím dělat.
Svůj příběh nám svěřila paní Evelína (46 let). Život se s ní nemazlil a postupem času přišla nejen o svého milovaného otce, ale později také o matku, která se chovala podle jejího mínění špatně. Dokonce tak špatně, že ji paní Evelína postupně ze svého života škrtla. Jenže nyní je máma stará, nemocná a potřebuje pomoc. A obrátila se na paní Evelínu, která ji však nechce pomáhat, po tom všem, co jí udělala. Přečtěte si její příběh a zjistěte i to, jakou radu jí dal odborník.
Moje máma nebyla nikdy ta, která by se mě zastala. Táta zemřel, když mi byly tři roky, mám na něj jen velmi mlhavé vzpomínky. Máma to nesla těžce, chvíli jsme žily u babičky, dokud se nevzpamatovala. Dlouho tvrdila, že jsem pro ni to nejdůležitější. Byly jsme jako kamarádky, já jsem moc nezlobila, dobře se učila. S přechodem na střední školu jsem trávila víc a víc času v knihovně, učení bylo těžší. Máma asi postrádala svou kamarádku, takže si dala inzerát, že se seznámí. Byla jsem ráda, když občas šla na kávu s nějakým mužem, lásku si zasloužila. A pak, když se doma skloňovalo víc a víc jméno Slávek, toužila jsem ho poznat.
Máma mě vyhodila
Nebyl mi zrovna dvakrát sympatický, ale pokud se k mámě choval hezky, není to moje věc, říkala jsem si tehdy. Netrvalo ani půl roku a nastěhoval se k nám do domu, do ložnice mého táty. Pro mámu jsem začínala být vzduch. Posílala mi pozdě peníze, takže jsem často neměla na měsíční jízdenku do školy a jezdila načerno, zaplatit obědy jsem ji připomínala třeba i pětkrát během týdne. Co však chtěl Slávek, to se splnilo hned. Začal se u nás doma roztahovat, vše mu vadilo, všechno jsem dělala špatně. Nepracoval, celé dny se válel u nás doma a tvrdil, že já jsem ta líná. Po jedné z hádek, které se stupňovaly, mi moje máma oznámila, že když mi Slávek tak vadí, mám odejít. Byla jsem v půlce druhého ročníku na střední škole!! A jít jsem měla já? Skončila jsem u babičky. Dostudovala jsem, udělala si vysokou školu a našla si dobrou práci.
Po letech chce pomoc
Mámu jsem ze života škrtla. Vyhodila mě z domu, nezletilou. Která vlastní máma to dítěti udělá? Založila jsem si svou rodinu, odstěhovali jsme se do vedlejšího města, jezdili pravidelně za babičkou a já o ni pečovala, jak jsem jen mohla, abych jí vrátila vše, co mi dala. Jednoho dne mě moje matka kontaktovala a v telefonu mi sdělila, že je nemocná, špatně se jí chodí a potřebuje pomoc. Jsem její jediná dcera, mám povinnost se o ni a toho jejího parazita postarat. Položila jsem telefon a dlouho se z toho vzpamatovávala. Na její naléhání jsem se s ní sešla v našem starém domě. Nic se nezměnilo. Slávek je stejný jako kdysi, komanduje a rozkazuje a máma si myslí, že všeho nechám, nastěhuju se k nim a budu snášet to, jak mě komandují. Za to, jak se mě zbavili? Ani náhodou! Jsem ochotná sehnat jim pečovatelku, kterou si ze svých důchodů budou platit, ale víc ani ťuk!
Vyjádření terapeutky, koučky a párové poradkyně Lucie Horké
Evelíno,
děkuji za důvěru. Téma, které přinášíte, je velmi citlivé a neexistuje jednoznačná odpověď. Nezapomínejte na sebe, svoje potřeby a emoce, kterých může být mnoho a v různých proměnách. Vztahy s rodiči, zejména v tak složitých situacích, jsou vždy velmi náročné. Každý z nás reaguje na zradu a odmítnutí různě, je důležité, abychom si uvědomili své vlastní potřeby a hranice. Pokud je Váš vztah s mámou takový, jaký je, je naprosto pochopitelné, že můžete cítit nedůvěru, zranění nebo cokoli dalšího. Nejdůležitější je, abyste se rozhodla na základě toho, co je pro Vás únosné.
Pakliže jste tomu otevřena, doporučuji si vyhledat pomoc psychoterapeuta, se kterým můžete toto téma otevírat, uzdravovat v sobě to nevyřčené, pracovat s odpuštěním, což je darem sama sobě. Ale respektujte, zda tohle je Vaše cesta, něco, co chcete. V pomoci máme (pokud se pro ni rozhodnete) si stanovte jasné hranice, ať jste schopna v tomto procesu dýchat a vnímat, co pro Vás je či není akceptovatelné. Ani vlastní máma vás nemůže nutit, abyste odpustila nebo byla ochotna pomoci, pokud na to nejste připravená. Pokud nedokážete pomáhat osobně, propátrejte, jak můžete pomoc zprostředkovat. Nezapomeňte také na možnost hledat podporu u přátel, terapeuta nebo jiných blízkých osob, kteří vám mohou pomoci vyrovnat se s touto náročnou situací.
Přeji Vám, ať jsou Vaše kroky co nejvíce laskavé k sobě.
Kdo je Lucie Horká
Koučka, terapeutka, párová poradkyně inspiruje ženy, jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii. Napomáhá ke spokojenějším vztahům.
Kontakt na Lucii najdete na www.wellnesspromysl.cz.

Jak se má paní Evelína v této situaci zachovat? Postarat se o svou mámu a jejího partnera? Pomoci jim, když momentálně jsou nemocní? Nebo se rozhodla správně, když se rozhodla nepomoct? Jak byste se zachovali vy?
Přečtěte si také dopis paní Zdenky, která se i v pozdním věku zamilovala, ale její děti to neakceptují.
Galerie: Matka se zachovala v dětství hrozně, teď chce pomoc
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Babička umírá a moje matka, která se nikdy nestarala, najednou chce pečovat,” je naštvaná Alena

“Bydlím s mámou a starám se o ni, ale brzo se zblázním,” je unavená Marta

„Máma spadla a zlomila si krček. Bojím se, že se o ni budu muset postarat,“ píše smutná Lucie

“Moje dcera mi spočítala, kolik ji stojím peněz a času, jsem v šoku,” píše Pavlína

“Moje dcera na mě mluví pomalu, jako bych byla dítě,“ je smutná paní Anna

“Moje máma mě komanduje, musím k ní chodit každý den a už nemůžu dál,” svěřuje se zoufalá Ema

“Maminka už potřebuje stálou péči. Mám ji dát do domova, nebo si ji vzít k sobě?” Paní Erika si neví rady

“Milá dcero, doufala jsem, že mě neopustíš. Ale vidím, že jak jsem stará, jsem pro tebe přítěží,” píše dopis paní Jaroslava

“Občas nesnáším péči o stárnoucí mámu. Stydím se to přiznat nahlas,” píše smutně Viktorie. Odborník radí, co s tím. Jak si ulehčit?














