Naučte se smát: trénink pro velmi pokročilé

  1. Stejně jako má každý určitý práh bolesti (jednoduše řečeno – intenzitu, při které už vykřiknete „au“), je individuální i práh smíchu (tedy intenzita legrace, při níž se rozchechtáte). S oběma těmito prahy lze cíleným úsilím „pohnout“. Zatímco práh bolesti je lepší mít vyšší (snesete víc), práh smíchu se pokuste snižovat (aby vám k rozesmání stačil slabší podnět).
  2. Mnozí z nás považují za běžné mít například při úklidu či při práci na počítači puštěnou hudbu. Nejde o žádný soustředěný poslech, muzika v těchto případech slouží jako „pozadí“. Naučte se vytvořit si takový backround z vlastního smíchu – prostě se snažte, ať už děláte cokoli, se celou dobu vnitřně alespoň usmívat, ne-li přímo smát.
  3. Zkuste vše, co vás rozhodí, zhodnotit z hlediska všehomíra (samozřejmě za použití již zmíněné nadsázky a humorné fantazie). Např.: Jak ovlivní chod dějin okolnost, že vám někdo v tramvaji roztrhl punčochy? Jaký vliv bude mít na lidstvo fakt, že vám v práci sebrali třináctý plat?  
  4. Přikažte si jako „bobříka smíchu“ najít každý den aspoň pět komických momentů v naprostých všednostech, které uvidíte či uslyšíte. Možná vám postačí, když v televizi zaslechnete, že jakýsi politik „problém DOSLOVA zametl pod koberec“ (představte si, jak tam ten problém DOSLOVA zametá!). Nebo to bude něco vizuálního? Třeba kos, kterého teď na jaře zahlédnete, jak tahá ze země žížalu a ta mu zafunguje na principu gumičky (div že mu nevyšvihne to jeho korálkové očičko)…
  5. A nakonec úkol pro skutečné mistry: naučte se své nejčastější strachy a starosti vítat se smíchem jako neoblíbenou tetičku, která vás čas od času „poctí“ návštěvou: „Aha, tak ty už jsi zase tady, ty moje stará známá obavo, že nedokážu splatit hypotéku (že si dítě zlomí ruku, ne-li vaz, že si manžel najde milenku…)! Cha, chá! Já tu tvou návštěvu přežiju jako vždycky – s humorem!“

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny