tak Vás zase po týdnu moc zdravím. Přemýšlela jsem, o čem napsat tentokrát, když situace je, jaká je, a ještě tomu tak pár dní určitě bude... Ráda bych poděkovala všem, hrdinům a hrdinkám, co se o nás starají. A co si budeme povídat, v rodině jsou to hlavně maminky. Jak říká jedno židovské přísloví: „Bůh nemůže být všude, proto stvořil matky.“ Moje maminka je báječná. Je s ní legrace, a to i přesto, že zrovna mluví vážně. Díky ní umím nejen chodit, ale také toho spoustu vím...
Kdybych nebyla našeho táty, můžu si být naprosto jistá, že by se o mě tak dobře nestaral.
Pokud něco potřebuju, je nutné hrabat prstíčkem.
Zima je mi proto, že jsem si nevzala spodní košilku.
Jsou dny, kdy nemám žádný rozum.
Jakmile mi někdo nezvedne mobil, určitě se mu něco stalo.
Musím být hodná na sestru, protože až tady jednou naši nebudou, zbyde mi jen ona.
Ke kadeřnici nemusím přijít včas. Není to vlakové nádraží, proto mi nic neujede.
Jednou se provdám za muže, kterého mi vychová cizí ženská. Převychovat se mi ho nepodaří, takže si budu muset zvyknout.
Malý chlap není chlap. Sympatický a chytrý chlap měří minimálně 190 centimetrů a váží 100 kilo.
A teď ještě vím, že musím nosit roušku, protože maminka má vždycky pravdu a to povlečení nerozstříhala pro srandu velikonočním zajícům.
Hezké jarní dny a pozdravujte maminky :-)
Pavla, šéfredaktorka
PS: Jestli si chcete něco hezkého přečíst a zkrášlit se, kupte si dubnový Svět ženy s látkovou maskou nebo lakem na nehty zde.
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
