Marie (28) rozhodně nepatří mezi ženy typu „mouchy snězte si mě“, za kterou ji mnozí lidé považují. Je fakt, že jejímu životu často vládne chaos.
Vyhrála jste StarDance, za psaní blogu máte cenu Magnesia Litera. Nakolik je to pro vás důležité?
Je a není. Ani v jednom případě jsem se na ocenění nesoustředila, spíš jsem se starala o to, jak dobře něco napsat nebo jak dobře zatancovat. Když člověk od začátku myslí na ceny nebo první místa, není to dobré.
Máte trofeje vystavené někde na poličce?
Mám z nich radost a třeba je jednou i vystavím. Ale mám k nim i respekt. Někdo kdysi řekl, že dostat cenu může být taky začátek konce kariéry, když s ní člověk neumí naložit. Takže jsem opatrná. Život jde dál.
Hrajete, máte kapelu, píšete, tančíte a všechno se vám daří. Není těch aktivit ale tak trochu moc?
Mám pocit, že toho dělám tak akorát. A baví mě, že je to rozmanité. Pokaždé se po mně chce něco jiného a přitom se vše vzájemně doplňuje. Při herectví musím do puntíku plnit představu autora a režiséra. V kapele děláme všechno tak, jak chceme my a jak nás to baví. Jednotvárná práce by mě za nějakou dobu úplně vyčerpala.
Chcete zjistit, proč Marii štve, že ji přirovnávají k Saše z Comebacku, nebo proč začala psát blog? Kupte si únorový Svět ženy.
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
