Vyhrála jste StarDance, za psaní blogu máte cenu Magnesia Litera. Nakolik je to pro vás důležité?
Je a není. Ani v jednom případě jsem se na ocenění nesoustředila, spíš jsem se starala o to, jak dobře něco napsat nebo jak dobře zatancovat. Když člověk od začátku myslí na ceny nebo první místa, není to dobré.
Máte trofeje vystavené někde na poličce?
Mám z nich radost a třeba je jednou i vystavím. Ale mám k nim i respekt. Někdo kdysi řekl, že dostat cenu může být taky začátek konce kariéry, když s ní člověk neumí naložit. Takže jsem opatrná. Život jde dál.
Hrajete, máte kapelu, píšete, tančíte a všechno se vám daří. Není těch aktivit ale tak trochu moc?
Mám pocit, že toho dělám tak akorát. A baví mě, že je to rozmanité. Pokaždé se po mně chce něco jiného a přitom se vše vzájemně doplňuje. Při herectví musím do puntíku plnit představu autora a režiséra. V kapele děláme všechno tak, jak chceme my a jak nás to baví. Jednotvárná práce by mě za nějakou dobu úplně vyčerpala.
Chcete zjistit, proč Marii štve, že ji přirovnávají k Saše z Comebacku, nebo proč začala psát blog? Kupte si únorový Svět ženy.