Jsem rodinný diplomat
Jak se přihodilo, že vy – jedináček – máte tak velkou rodinu?
Možná právě proto, že jsem jedináček. Přinesl to čas a život. Člověk sice studoval a měl velké plány, ale pak to nějak přicházelo... Teď jsem moc ráda.
Mezi nejstarším Luciánem a malou Larou je rozdíl patnáct let. Změnil se váš přístup k výchově?
Teď si to víc užívám, vím, že je to naposledy. Každý den si říkám, vychutnávej si to, a každý den si uvědomuju, jak je to krásné. Z Lary nemůže být člověk nenadšený, ona je úplný zázrak. My jí proto říkáme Andělka. Jméno Lara byl kompromis. Chtěla jsem, abychom se shodli všichni, a ještě v porodnici jsme nevěděli, jak se bude jmenovat.
Jste vlastně typická sešívaná rodina…
Je to docela legrace. Naše děti mají skoro všechny jiné příjmení. Jednou jsme se ubytovávali v hotelu, tak hlásím – Benešová, Blažek, Jašková, Matonoha a Matonohová… A recepční povídá: „A kde je matka…“
Díky čtrnáctileté Sáře máte zkušenost i s pěstounskou péčí. Proč jste se pro pěstounství rozhodla?
Nechci, aby to vypadalo, že se chci vytahovat. Jsme prostě spokojení, že Sáru máme, že jsme někomu pomohli, a snažím se pomáhat dál. Neříkám, že je všechno ideální. Riskla jsem to a vyšlo to. Sára se chytla, protože je pozitivní a nekonfliktní človíček. Chodí tancovat, hraje na klavír a už teď ví, že chce být učitelkou v mateřské školce. Tenkrát skoro před šesti lety na mě lidi koukali jako na blázna, co jdu páchat. Ale já jsem po tom toužila snad odjakživa. Přál si to i tehdy desetiletý Lucián. Bylo mu jedno, koho si vezmeme, hlavně abychom pomohli. Naše děti to hodně vnímají a berou jako samozřejmost. Možná k tomu taky dojdou. Byla bych ráda.
Co byste poradila lidem, kteří třeba uvažují o pěstounství?
Myslím si, že je dobré nemít klapky na očích. Měli by se podívat kolem sebe, jestli třeba taky nemohou pomoct. Nebát se toho, protože předsudky jsou zbytečné. Navíc před tím existují různé kurzy, nemusíte do toho skočit po hlavě. Já jsem například patronkou občanského sdružení Dejme dětem šanci. Na www.dejmedetemsanci.cz vidíte vizitku jednotlivých dětí – co dělají, co potřebují – a okamžitě se můžete stát jejich sponzorem.
S manželem jste se poznali při natáčení. Co vás na něm zaujalo a co na něm oceňujete dnes?
Asi že byl vtipný, a to se na něm snažím oceňovat stále, ale to víte, jsme spolu devět let… Smysl pro humor je důležitý u muže i u ženy, jinak bychom se utopili v problémech. Záleží na vás, jak si zařídíte den.
S Tomášem jste vizáží naprosté protiklady. Platí to také pro vaše povahy?
Určitě. Tomáš je impulzivnější a já umím držet emoce na uzdě do poslední chvíle. Dokážu být větší diplomat. Pak možná, když to bouchne, bývá už pozdě.
Jak funguje šestičlenná rodina?
Velké děti pomáhají, a navíc jsou soběstačné. Zbývá sedmiletý Štěpánek. U něj nám trošku dává zabrat první třída a malinko má problém s tím, že se narodila Lara. I když se snaží nepřipouštět si to, v hlavičce má, že už není jediný malinký na mazlení. Musíme být opatrní, aby se nestala hned v zárodku nějaká chyba, ale zase to nesmíme přehnat.
Dokážete si najít večer jen pro sebe?
V tomhle se neodbývám, protože kdybych se odbývala, jenom pracovala nebo seděla doma, tak se zblázním. Pravidelně vyrážím s kamarádkami do divadla nebo na vínko a toho se nevzdám.
Jak to děláte, že jste rok po porodu v obdivuhodné formě?
Objevila jsem vibrační přístroj Power Plate – stačí cvičit dvacet minut denně. Je to účinnější, než kdybych hodinu skákala na aerobiku. Ale samozřejmě při tom nesmím jíst svíčkovou a tlačenku.
Proč jste kývla na práci tak brzy po narození Lary?
Byla to nabídka, která se neodmítá. Tomáš mě v rozhodnutí plně podpořil. Otázka nezněla, jestli to vzít, ale jak to zvládnout. Nadchlo mě obsazení Gymplu a je to role, ve které se můžu vyřádit. Navíc jsem roztočila pilotní díl dřív, než jsme tušili, že bude nějaké miminko. Během roční pauzy, kdy se čekalo, jestli to Nova přiklepne, jsem si odskočila porodit Laru. Jako by věděla, že má maminka čas. Je to dilema, ale nemůžete sedět zadkem na několika židlích, ale ani jen na jedné. Myslím, že práci a rodinu lze s rozumem zkombinovat. Kdybych měla volit mezi možnostmi, že zůstanu jen s dětmi doma, nebo že nemám děti a dělám kariéru, nezvolím ani jednu.
Tvrdíte o sobě, že jste plánovací typ. jaké jsou teď vaše plány?
Žádné. Jsem ráda, že zorganizuju měsíc dopředu. Přijímám dny, jak plynou. Jediný plán je, abychom všechno zvládli.
Foto: TV Nova (1)
