Učím se znovu vnímat svět, řekla Světu ženy Andrea Růžičková

Jaký je první rok se synem?

Všechno je nové. Stejně jako je před Kristem a po Kristovi, tak rozlišuju život před porodem a po porodu. Mám pocit, jako bych se společně s ním podruhé narodila. Učím se s ním, znovu objevuju svět. Vnitřně jsem někdo jiný než předtím. Celkově to vnímám jako svou transformaci.

Tohle asi říkají všechny mámy. Jak konkrétně se u vás změna projevila?

Neřeším tolik sama sebe. Moje ego šlo stranou. A je to neuvěřitelně osvobozující, protože když se moc zabýváme sami sebou, tak se ponoříme do svého světa a přestaneme vnímat ten okolní. Díky Tobíšovi jsem „opustila“ samu sebe, ale tím se mi otevřel svět. Víc si všímám ostatních, myslím, že jsem empatičtější, vnímám víc přírodu, světlo, počasí, všechno kolem mě.

Nebyl návrat k práci po osmi měsících moc brzo?

Ne. Dřív by to možná moc brzo bylo. Produkce mi navíc vychází vstříc, ráno odejdu a na oběd jsem doma. Tobiáš se mezitím dvakrát nají, jednou vyspí a není co řešit. Je to velké štěstí, že nemám klasickou práci, ale takovou, kde to lze skloubit. Nemám proto výčitky, že bych kvůli práci zanedbávala dítě. Je to absolutně vyvážené.

Mohla byste dělat reklamu na štěstí. Píšete to taky na svém Facebooku, že konečně víte, jak vypadá štěstí. Jak se tedy pozná?

Že jste šťastná, i když jste nemocná, že jste šťastná, i když vám něco nevychází, že jste šťastná, i když venku prší, že jste šťastná za všech okolností. Štěstí není o tom, že je všechno úžasné, že jste dokonale oblečení, svítí sluníčko a pijete piña coladu. Štěstí je stav bytí, pocit, že máte koho obejmout, ať se kolem vás děje cokoli zlého.

Bylo těžké toho stavu docílit?

Byla to cesta. Nemůžeme štěstí pořád jenom hledat. Je důležité, abychom ho objevili tady a v tuhle chvíli. Abychom si uvědomili, že ta jeho cesta byla přes celý vesmír, který je gigantický. V tom gigantickém vesmíru se nachází modrá planeta a s ní láska, co nikdo neví, odkud pochází. Nikdo nikdy ji neviděl, ale všichni v ni věří. Je to něco, co nedokážete vypočítat, stačí ji v sobě objevit. Všichni ji máme, jenom jsme pohlceni společností, která diktuje, co je norma a co je a není šťastný život. Šťastný může být kdokoli. Každý si na to musí přijít sám. I u mě to byla strašně dlouhá cesta. Musela jsem zažít moc osobních neúspěchů a pádů, kdy nejvíc trpí to vaše ego, abych došla k tomuhle pocitu.

 

@svetzeny