Renata Langmannová: Jak holka z Moravy ke štěstí přišla

Jste jedna z mála českých modelek, která se prosadila také v zahraničí. Bylo to těžké?

Hodně. Myslela jsem si, že jsem supermodelka, protože jsem po Miss měla spoustu zakázek a fotek. Když jsem s nimi přišla do agentury, řekli mi, že na sobě budu muset ještě zapracovat. Změnit image, nechat si zarůst obočí a být víc přirozená. Když jsem přijela do Milána, tak to byl úplný očistec. Spadla jsem zpátky na start. Nikdo mě neznal a já se ocitla v bytě se sedmi dalšími modelkami. Každá jsme absolvovaly denně devět castingů. Vydržela jsem tam měsíc, a když jsem přijela domů, tak jsem říkala tehdy ještě příteli, dneska už manželovi: „Já na to nemám.“ On odpověděl, ať neblázním, uklidním se a zkusím to ještě jednou.

Jak jste na cestách zvládala samotu?

Ze začátku špatně. Pak jsem si v tom ale našla zalíbení. Teď mi to chybí. Byla jsem takhle třeba v Barceloně. Když jsem měla volno, procházela jsem si město, dala jsem si kafe a měla jsem čas sama na sebe a na své myšlenky. To samé v Miláně. Tam je navíc hodně Češek, takže člověk není úplně sám. Já jsem si tam třeba vytvořila jedno z nejsilnějších přátelství.

Jak jste se vlastně poznali s manželem (pozn.red: moderátor Ondřej Novotný)? 

Je to dvanáct let. Potkali jsme se na filmovém festivalu v Karlových Varech. Podle jeho verze jsme vedle sebe seděli a já do něj pořád strkala. Když se mě zeptal, kdo vlastně jsem, prý jsem mu odpověděla: „No přece Miss...“ Navíc jsem pak ještě dodala, že on vypadá jako náš řidič. Myslím si, že si tu historku dost přibarvuje. Takhle se normálně nechovám. Pak jsme se potkali i v Praze, ale chodit jsme spolu začali až za 2 roky.

Už jste spolu deset let. Určitě často slýcháte otázku: „Kdy budou děti?“ Ještě na ni zvládáte odpovídat?

Je to hodně náročné. Když už jsme spolu byli dlouho, tak byla každá druhá otázka na svatbu. Když jsme se vzali, tak začaly být na pořadu děti, a až budeme mít první, všichni se budou ptát: „A druhé nechcete?“ To je pořád něco... Akorát v době, kdy se rozvádíte, se vás nikdo na nic neptá!

Jací muži se vám líbí, co na nich například oceňujete?

Vždycky se mi budou líbit gentlemani. Přijde mi, že v poslední době jich vážně ubývá. Mladá generace vůbec neví, co vlastně znamená slovo gentleman. Asi jsme si to způsobily samy, svou emancipovaností. Pořád se chlapům snažíme vyrovnávat a nenecháme je, aby se o nás starali jako o květiny. 

To je dobrá rada: „Nechme muže, aby mohli být gentlemany...“ 

Celý rozhovor si přečtěte v srpnovém vydání Světa ženy. 

@svetzeny