Když jeho příběh spatřil světlo světa, mnozí mu nevěřili, že je pravdivý. A podle mnohých zaprodal svoji duši a původ. Sally Perel totiž byl jeden z přeživších holocaustu, jeho příběh je ale výjimečný tím, že válku přestál přímo uprostřed nacistů – v mládežnické organizaci Hitlerjugend. Jak to dokázal?
Solomon Perel se narodil 21. dubna 1925 v Peine v Dolním Sasku židovským rodičům, kteří se do Německa přistěhovali z Ruska. Když se nacisté dostali k moci, začala systematická perzekuce německých židovských občanů. V roce 1935 se rodina Perelových přestěhovala do polské Lodže, kde žila Solomonova teta, poté, co byl jejich obchod s obuví vydrancován a Perel byl vyloučen ze školy.
Jakmile nacisté napadli Polsko, Solomon neboli Sally uprchl se svým bratrem do Sověty okupované části Polska a byl umístěn do sirotčince, odkud musel o dva roky později opět utíkat. Brzy byl Němci zajat, ale protože byl rodilým německým mluvčím, dokázal Perel přesvědčit své věznitele, že je Němec žijící mimo Německo, a následně byl přijat do jednotky svých věznitelů jako rusko - německý tlumočník. Právě zde se poprvé vyhnul židovskému osudu a ačkoliv byl obřezaný, takže jeho identita mohla být snadno odhalena, nemusel se podrobit lékařské prohlídce, což mu zachránilo život.
Pro funkci v armádě byl nicméně příliš mladý, a tak bylo rozhodnuto o jeho umístění v Hitlerjugend. Během tamního pobytu absolvoval kurzy nacistické rasové teorie a předvojenská přípravná cvičení. Učil se nenávidět svoji vlastní rasu a žil mezi národem, který systematicky vyvraždil přes šest milionů Židů včetně většiny jeho rodiny. Aby skryl skutečnost, že byl obřezán, zdržel se sprchování s ostatními studenty, kdykoli to bylo možné, nebo se sprchoval čelem ke zdi nebo ve spodním prádle. O jeho skutečné identitě věděl jen jeden jeho kamarád, který jeho tajemství až do konce války udržel.
V té době měl přítelkyni jménem Leni Latsch. Byla členkou nacisty zřízené Ligy německých dívek (BDM), takže ačkoli Perel Leni miloval, neodvážil se jí říct, že je Žid, protože se bál, že bude informovat úřady. Leniina ovdovělá matka později zjistila, že je Žid, ale jeho tajemství neprozradila.
Ke konci války byl Sally nakonec povolán do boje, ale krátce nato ho zadržela armáda Spojených států, která ho ovšem hned druhý den propustila. Válka již končila a Sally brzy našel svého bratra, s nímž zpočátku utíkal. Dozvěděl se, že jeho otec zemřel hladem v lodžském ghettu, matka byla v roce 1944 zavražděna v náklaďáku a sestra byla zastřelena na pochodu smrti. Zjistil ale také, že druhý bratr David odešel do Palestiny a to ho přimělo opustit Mnichov, kde v té době žil.
Sally se rozhodl opustit Evropu a odstěhoval se do země zaslíbené, do Izraele. Když v roce 1948 dorazil, stal se ihned vojákem 68. pluku jeruzalémské divize pod vedením Moše Dajana. Poté, co opustil armádu, věnoval se podnikání a spolu se svým bratrem vedl fabriku na zipy. O tom, co se mu dělo za války, téměř nemluvil, ani jeho vlastní rodina jeho příběh neznala.
Po šedesátce se rozhodl prodat stroje a odejít do důchodu, důvodem byly mimo jiné problémy se srdcem, kvůli nimž musel podstoupit operaci. Najednou měl před sebou spoustu volného času a v sobě příběh, který potřeboval vyprávět. Teprve tehdy se jeho synové dozvěděli, že za války sloužil nacistům. Sally sepsal své paměti do veleúspěšné knihy Salomon – Přežil jsem Hitlejugend, kterou později volně zfilmovala režisérka Agnieszka Holland v oceňovaném snímku Evropa, Evropa. S úspěchem knihy i filmu projevili o Sallyho zájem novináři, a tak ještě v pokročilém věku zažil zvláštní setkání.
Časopisy Spiegel a Stern totiž vypátraly identitu vojáka, který tehdy při zatčení rozhodl o Sallyho osudu a nechal ho žít, aniž by ho podrobil prohlídce, a rozhodli se ho spolu se Sallym navštívit v jeho domě v Lübecku. „Jeli jsme tam. A když jsem vešel do jeho domu a ocitl se proti němu, bál jsem se. I on mě hned poznal. Jako kdyby těch padesát let náhle bylo pouhých pět minut! Novináři se ho zeptali: Pamatujete si ten moment? Odpověděl: Samozřejmě. A oni: Proč jste mu uvěřil, že je Němec? Mohl jste přikázat dát mu svléknout spodky, a hned by se jeho tvrzení ověřilo. A on odpověděl: Vnitřní hlas mi řekl - věř mu,“ vzpomínal Sally v rozhovoru pro iDnes.cz.
Toho, jak se během druhé světové války zachoval a rozhodl, nikdy nelitoval. „Jsem ateista a jsem přesvědčen, že právo na život je ta nejvyšší hodnota. Co je ale zajímavé: opravdu silně náboženská část občanů Izraele mi nic nevytýká, poněvadž oni se na holocaust dívají jinýma očima - vše, co se odehrává na Zemi, je vůle boží. I holocaust. Boha se nelze zeptat: Proč?! Jestliže jsem tedy přežil, řeklo mi několik rabínů v Izraeli i ve Spojených státech, že to byla vůle boží,“ uvedl Sally Perel, který zemřel 2. února 2023 ve věku sedmadevadesáti let.
www.jmberlin.de, www.idnes.cz, www.nytimes.com
Diskuze
