Česká mše vánoční patří již po generace neodmyslitelně k Vánocům. Nádherná církevní skladba je hudebním ztvárněním zvěstování narození Ježíše Krista a příchodu pastýřů k Jesličkám v Betlémě. Jaký byl život tohoto hudebního skladatele a co ho vedlo k tomu, že předčasně ukončil svůj život?
Život Jakuba Ryby
Jakub Jan Ryba se narodil v roce 1765 v Přešticích do rodiny varhaníka a učitele. Už od útlého dětství vynikal svým hudebním talentem. V osmi letech hrál bravurně na klavír a studoval také hru na housle a varhany, které se staly jeho celoživotní láskou. Za podpory svého strýce studoval na pražském piaristickém gymnáziu, které sice nedokončil, ale nadále se věnoval studiu filozofie a jazyků. Stal se příznivcem osvícenství a humanismu, s jejichž myšlenkami se ztotožňoval celý život. Ovlivnily ho také v jeho pedagogické praxi.
Učitelem se stal Jakub Jan Ryba v roce 1788, a to v Rožmitále pod Třemšínem. Snažil se učit podle osvícenských zásad, zavedl nový reformační řád a do výuky zařadil i více hodin zpěvu a hru na hudební nástroje. Vedle své pedagogické praxe působil také jako sbormistr a varhaník v místním kostele a věnoval se i komponování.
Autor České mše vánoční
Jeho hudební tvorba byla velice rozmanitá a zahrnovala nejrůznější žánry. Skládal písně, ale i komorním symfonické a církevní skladby. Ve velkém množství duchovních Rybových děl zaujímají významné postavení zejména jeho duchovní písně, pastorely a mše. Tou nejznámější se stala právě Česká mše vánoční, kterou složil v roce 1796. Získala si hned po svém uvedené velkou popularitu a právem patří k nejvýznamnějším dílům české hudby.
Ve svém osobním životě ale příliš šťastný nebyl. V roce 1790 se oženil a postupně se stal otcem třinácti dětí, z nichž se dospělosti dožilo pouze sedm. Jeho osvícenské názory a snaha vzdorovat panujícím společenským pořádkům vedly ke konfliktům s vrchností, ale i s rodiči jeho žáků. To skladatel těžce nesl. Na jeho zhoršujícím se psychickém stavu se podepsal také bankrot monarchie, který souvisel s Napoleonskými válkami. Peníze ztratily svou hodnotu a Jakub Jan Ryba už nebyl schopen svou početnou rodinu z učitelského platu uživit. Pocity marnosti, zoufalství a beznaděje jej zcela ovládly a radost mu už nedokázala dělat ani hudba.
Zřejmě poslední kapkou jeho poháru zoufalství bylo odložení opravy varhan v rožmitálském kostele. Ryba, který měl absolutní sluch, musel hrát své skladby na rozladěný nástroj, což špatně nesl. Jeho osud se naplnil 8.dubna roku 1815. Stárnoucí a nemocný kantor, který marně čelil chudobě a pocitům zmaru, ztratil smysl života a rozhodl se svoji pozemskou pouť ukončit. Ráno se ještě zúčastnil mše, ale pak ho už nikdo živého neviděl.
Doporučujeme
reklama
Nakonec spáchal sebevraždu
Svůj život se rozhodl ukončit po vzoru římského filozofa a politika Senecy, jehož spisy nedlouho před svou smrtí studoval. V lese nedaleko Rožmitálu si podřezal břitvou hrdlo. Protože odešel ze světa vlastní rukou, byl pochován na místním morovém hřbitově. Teprve 40 let po jeho smrti směly být jeho ostatky přeneseny na rožmitálský městský hřbitov.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
