44 Kč
Fascinace upíry pokračovala i dávno po dekretu, který vydala Marie Terezie. Také malíři se snažili upíří hysterii ve svých dílech zachytit. Britský aristokrat a profesionální malíř Philip Burne-Jones namaloval obraz zvaný The Vampire. Pochází z roku 1897 a ukazuje, že upíří tematika se těšila pozornosti také ve viktoriánské éře a edvardovském období.
O upíří tematiku se zajímali i významní badatelé či náboženští představitelé. Své o tom věděl také Michael Ranft, německý protestantský duchovní, historik a spisovatel. Stal se velkým badatelem v oblasti vampýrismu a roku 1724 sepsal Traktát o žvýkání a mlaskání mrtvých v hrobech. Je v něm popsána skutečná podstata maďarských upírů. V knize jsou recenzovány také všechny dosud vydané spisy na toto téma.
Lidé se snažili nemrtvé udržet v hrobech za každou cenu. Z tohoto důvodu jim sekali hlavy, probodávali srdce kůlem či vázali ruce růžencem. Novinkou byly runové kameny, které na sobě měly všelijaké nápisy. Jejich úkolem bylo zemřelého zavalit (většinou se mu kameny pokládaly na končetiny) a udržet ho pohřbeného, aby nechodíval ostatním sát krev.
Vykopáním těla boj s upíry ani zdaleka nekončil. Když byly preventivní úkoly obstarány (useknutí hlavy, probodnutí srdce dřevěným kůlem, svázání rukou růžencem apod.), mohlo se tělo spálit. Popel i prach z kostí bylo třeba také zlikvidovat, proto se často rozprašovaly do řeky. Na litografii můžeme vidět měšťany pálící exhumovanou kostru údajného upíra.
Počátek vládnutí Marie Terezie nebyl vůbec lehký. Na trůn nastoupila po smrti svého otce roku 1740, a hned na to se musela potýkat s problémy. Někde si totiž nepřáli, aby jim vládla žena. Přesto panovnice všem vytřela zrak a ukázala, že nárok na trůn jí skutečně náleží. Provedla tereziánské reformy a zemi pohybující se v katastrofickém stavu konečně zmodernizovala.
Marie Terezie byla zděšena upíří panikou, která zejména ve východní části monarchie nabývala neskutečných rozměrů. Rozhodla se proto do Čech vyslat svého osobního lékaře, aby se situaci podíval na zoubek.
Gerard van Swieten své závěry o upírech pečlivě sepsal do zprávy s názvem Pojednání o existenci duchů, kde uvedl následující: „Všechen ten rozruch nepochází z ničeho jiného než ze zbytečného strachu, pověrčivé důvěřivosti, temné představivosti, jednoduchosti a ignorance mezi lidmi.“
Lékař se snažil vesničany přesvědčit, že upíři neexistují. Nerozkládající se těla vysvětloval omezeným přístupem kyslíku a dalšími chemickými procesy v hrobě. Popsal, že údajné oběti upírů zcela jistě nenapadl žádný nadpřirozený tvor a nedusil je, ale že šlo zřejmě o dušnost spojenou s tuberkulózou či plicním morem.
