Hlas Rádia Svobodná Evropa: Lída Rakušanová čelila v Mnichově atentátu, přehlušovaná rušičkami informovala o světě za železnou oponou

Lída Rakušanová se narodila 26. května 1947 v Českých Budějovicích. Už dětství jí nastavilo krutou tvář. Sňatek jejích rodičů byl totiž spíš z rozumu, než z lásky, oba se tehdy skoro neznali, ale chtěli se vyhnout totálnímu nasazení v Německu. V Českých Budějovicích si novomanželé otevřeli krejčovský salon. Po pracovní stránce se jim dařilo, ovšem manželství skomíralo, až nakonec došlo k rozvodu. Tehdy šestiletá Lída zůstala s maminkou, zatímco bratra si odvedl otec, který si záhy založil novou rodinu a Lídy se v podstatě zřekl. Lída tehdy trávila čas převážně u strýce na venkově, zatímco maminka pracovala v cihelně, kde se seznámila se svým pozdějším partnerem, bývalým politickým vězněm Zdeňkem Horským. Právě toho poté Lída považovala za svého otce a to i tehdy, když se s její matkou po letech rozvedl.

Pražské jaro

Lída v té době začala studovat na gymnáziu. Protože byla z kádrově nevyhovující rodiny, málem nebyla přijata, a tak museli její rodiče naoko vstoupit do Svazu československo-sovětského přátelství. A vyplatilo se, Lída byla vzornou studentkou, která byla o maturitě přijata ke studiu češtiny a dějepisu na pražské filozofické fakultě. Vysokoškolské roky si na pozadí Pražského jara užívala také proto, že potkala svou životní lásku, fotografa Josefa Rakušana.

Jenže začátkem léta 1968 začala politická situace v Československu opět přituhovat, i když Lída nepředpokládala, kam až by to mohlo zajít. Když ji ale 21. srpna 1968 vzbudila maminka s pláčem a slovy o další okupaci, věděla ihned, že je zle. Navíc měla strach o Pepu, který samozřejmě fotil u Českého rozhlasu, kde bylo v té době nejvíc nebezpečno. Jeho odpor k ruským okupantům vedl k rozhodnutí opustit zemi. Lída ovšem odmítala emigrovat, a tak se rozhodla přerušit studium a zažádat o roční výjezdní doložku, aby mohla být Pepovi po boku.

Mohlo by se vám líbit

Waldemar Matuška: Na skláře jeho plíce nestačily, ale hlas měl jako zvon. Po emigraci byly jeho písně zakázané

Lída Rakušanová v ohrožení života

Nejdříve zkoušeli štěstí ve Francii, kde moc úspěšní nebyli, rozhodli se proto přemístit do Německa. Pracovali v továrně s pouličním osvětlením, kde také dostali ubytování. Když pak v roce 1969 Lída slyšela, jak českoslovenští soudruzi poděkovali Moskvě za „bratrskou pomoc“, bylo rozhodnuto. Oba zažádali o azyl i o kurzy němčiny v Goethe Institutu. Pokud je ale chtěli absolvovat společně, museli se stát manželi, což také bez jakékoliv romantiky udělali. Pro oba totiž manželská instituce nic neznamenala, přesto se ale milovali.

Novomanželé se rozhodli usadit v Mnichově, kde Pepa pracoval jako fotograf pro noviny a Lída pokračovala ve studiu na tamní univerzitě a poté se stala soudní překladatelkou. Brzy se také setkali s dalšími československými emigranty a začali se zapojovat do exilového dění. Od roku 1975 spolupracovala Lída s Rádiem Svobodná Evropa (RFE) v Mnichově, nejprve externě, od roku 1978 jako redaktorka. V RFE se podílela na pořadu Literatura bez cenzury, který představoval zakázané autory z Československa. Její hlas se stal velmi známým a pro mnoho lidí v Československu představoval symbol svobody a nezávislého myšlení. Díky vysílání Svobodné Evropy se lidé v Československu dozvídali nejen o zakázané literatuře, ale také o skutečném dění ve světě a politických událostech bez cenzury.

V roce 1981 se Lída dokonce ocitla blízko ohrožení života, když byl na mnichovské sídlo Rádia Svobodná Evropa (RFE) spáchán bombový útok. Výbuch, který nastal ve 21:47, poškodil budovu a zranil několik osob. Exploze byla tak silná, že ji zaznamenali i seismologové. V době útoku měla redaktorka Lída Rakušanová víkendovou službu. Z práce odešla několik hodin před explozí, takže nebyla přímo zasažena. O události se dozvěděla telefonicky a byla šokována její závažností. ​Atentát nejvíce postihl její kolegyni Marii Puldovou, která utrpěla vážná zranění. Lída později vzpomínala, že z nemocnice žádali o její fotografii pro rekonstrukci obličeje. Později se ukázalo, že atentát nemá na svědomí česká StB, ale rumunská Securite.

Mohlo by se vám líbit

Pavlína Pořízková: Popsala, jak její rodiče utíkali po roce 1968 z Československa. Stojíme za Ukrajinou, vzkazuje

Země úsměvů

Po listopadu 1989, kdy padl komunistický režim, se Lída Rakušanová vrátila do Československa. Její návrat měl symbolický význam – právě ona byla pozvána do Československé televize, aby vystoupila jako jeden z hlasů změny. Její vystoupení na obrazovce bylo vnímáno jako potvrzení svobody a návratu k demokratickým hodnotám. Do Prahy se s manželem vraceli letadlem, protože Václav Havel usoudil, že to tak pro ně bude nejbezpečnější. „Najednou jsme měli pocit, že jsme v zemi úsměvů… My snad kdybychom z toho letadla vystoupili, a měli v kapse granáty, tak by to nikdo neregistroval, nikdo nás neprohlížel, všichni se na nás usmívali…“ vzpomínala Lída Rakušanová v rozhovoru pro Paměť národa na svůj návrat do Československa.

V roce 1994 Mnichově skončila česká redakce RFE a po roce byla obnovena v Praze, zde už Lída spolupracovala pouze externě. Živila se jako korespondentka pro řadu německých a švýcarských novin, hlasovou stopu zanechala také v několika filmech včetně oscarového Kolji, kde namluvila dobový rozhlasový komentář ve stylu RSE. „Ale vždycky to bylo tak, že jsem to mohla upravit, nebo že jsem mohla k tomu říct, co považuji za schůdné – anebo co si myslím, že už v tom rádiu nikdy nemohlo zaznít,“ dodává.

Mohlo by se vám líbit

Jak za socialismu vypadaly výslechy u StB: Probíhalo mučení jako ve středověku, fyzické tresty, psychické týrání i drogy

Lída Rakušanová je doma v Česku i v Německu

Lída Rakušanová se i nadále věnuje své profesi, za níž sklidila řadu ocenění včetně Ceny Jana Palacha, Stříbrné medaile Masarykovy university, Ceny 1. června za trvalou obhajobu a prosazování principů demokracie, lidských práv a svobod, Medaile za zásluhy, Stříbrné medaile předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Ceny Václava Bendy a mnoha dalších. Pravidelně přispívá do pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus a jejím hlavním tématem jsou českoněmecké vztahy. V roce 2020 také vydala knihu s názvem Svobodná v Evropě.

Domovem jsou pro ni stále oba státy - Česká republika i Německo. Pohybuje se totiž nejčastěji mezi Prahou a Mnichovem, kde žije také její dcera Lucie s rodinou. Nejraději však tráví čas na chalupě. Ano, na té v Bavorském lese, která stojí téměř na hranicích Německa a naší země, což je pro Lídu Rakušanovou ideální spojení. Volný čas na svém oblíbeném místě už ale bohužel tráví sama, manžel Pepa zemřel v roce 2017.

Zajímají vás hrdinky ruské okupace? Přečtěte si o Kamile Moučkové.

Mohlo by se vám líbit

Kvíz: Okupace Československa v roce 1968 připravila národ o svobodu. Otestujte si své znalosti o invazi vojsk Varšavské smlouvy

Galerie: Lída Rakušanová byla exilovým hlasem Československa:

4 fotky 5 fotek