Émilie du Châtelet se narodila do světa plesů a dvorských pravidel, ale její mysl mířila úplně jinam. Už jako dívka dávala přednost knihám a rovnicím před společenskými rituály.
Odmítala představu, že by ženy měly myslet méně než muži. Svou houževnatostí si vydobyla respekt tam, kde ho ženy běžně neměly.
Manželství a mateřství ji nezastavily, ale přidaly další vrstvu jejího života. Ve dne byla společenskou dámou, v noci neúnavnou vědkyní.
Zatímco okolí řešilo výhodné sňatky, Émilie diskutovala s učenci a četla filozofy. Její znalosti dokázaly zaskočit i zkušené myslitele.
Díky osvícenému otci získala vzdělání, o jakém si většina žen té doby mohla nechat jen zdát. Latina, jazyky a matematika se pro ni staly přirozeným prostředím.
Émilie du Châtelet se narodila do světa plesů a dvorských pravidel, ale její mysl mířila úplně jinam. Už jako dívka dávala přednost knihám a rovnicím před společenskými rituály.
Setkání s Voltairem změnilo oba jejich životy. Nebyla jen jeho partnerkou v lásce, ale především rovnocennou myslí v debatách o vědě a filozofii.
Její práce o energii pohybu otevřely nové pohledy na fyziku. Mnohé její závěry byly oceněny až dlouho po její smrti.
Zámek Cirey proměnili ve vědecké útočiště plné knih, přístrojů a nekonečných diskusí. Právě tam vznikaly myšlenky, které předběhly dobu.
Émilie se hluboce zabývala Newtonovou a Leibnizovou fyzikou a dokázala ji vysvětlit s nebývalou srozumitelností. Nebála se ani kritiky a vlastních interpretací.
Překlad Newtonových Principií nebyl jen jazykovým výkonem, ale skutečným vědeckým dílem. Díky jejím komentářům se Newton stal ve Francii konečně pochopitelným.
V posledních měsících života bojovala s časem a pracovala do naprostého vyčerpání. Věděla, že musí své dílo dokončit, i když ji to stálo všechny síly.
