Přejít k hlavnímu obsahu

Hanin kufřík. Osud české holčičky Hany Bradyové zlomil srdce tisícům lidí po celém světě

Info ikona
Hana Bradyová

Příběhy lidí, kteří za války zahynuli v koncentračních táborech, jsou všechny do jednoho smutné. Obzvlášť pak osudy nevinných dětí. Česká židovská holčička Hana Bradyová vešla do povědomí mnoha lidí díky neuvěřitelnému sledu různých událostí, ve kterých hrál hlavní roli starý, otlučený hnědý kufřík s bílým nápisem.

Pojďme příběh vyprávět tentokrát od konce, který začíná v japonském Tokiu, v centru pro vzdělávání o holokaustu. Jeho ředitelka Fumiko Ishioka, chtěla seznámit tamní školáky s hrůzami, které se děly za 2. světové války a nechala si poslat pár exponátů z muzea v Osvětimi. Jedním z nich byl i hnědý otlučený kufřík s bílým nápisem „Hana Bradyová, narozená 16. května 1931, sirotek“. Kdo byla ona mladá dívka, které tento kufr patřil?

Fumiko Ishioka začala pátrat v historii, kontaktovala Židovské muzeum v Praze a muzea v Terezíně a Osvětimi, až nakonec objevila Jiřího Bradyho, bratra Hany. Díky němu se pak všichni dozvěděli o osudu židovské dívky, která zemřela v pouhých 13 letech v koncentračním táboře v Osvětimi. Zde je její příběh.

Info ikona
Kufřík Hany Breadyové

Kdo byla Hana Bradyová

Krásná, veselá a temperamentní dívka, která milovala bruslení, lyžování a gymnastiku a všichni ji měli rádi. Narodila se v Novém Městě na Moravě do židovské rodiny a její dětství bylo šťastné až do roku 1939, kdy nacisté obsadili Československo. Život celé rodiny se úplně změnil, ale všichni se vzájemně podporovali. V březnu 1941 přišla první tragická událost. Matka Markéta byla zařazena do transportu a odvezena, brzy ji následoval i otec. Děti zůstaly s rodinnou hospodyní, ale brzy se jich ujal jejich strýc, který neměl židovský původ. Pomohl dětem sbalit si věci a Hanička si je uložila do hnědého kufru s puntíkovanou podšívkou.

Transport Hany Bradyové a jejího bratra

Děti zůstaly u tety a strýce až do května 1942, kdy přišlo oznámení, že se mají i ony dostavit do deportačního centra. Tady byly spolu se stovkami dalších židovských dětí nahnány do velkého skladiště, kde strávily čtyři dlouhé dny. Následoval nástup do vlaku směr Terezín.

Tragický osud jehovistky Helene Gotthold. Nacisté ji připravili o nenarozené dítě, nakonec skončila pod gilotinou

Během druhé světové války bylo v Německu popraveno mnoho lidí, kteří se postavili nacistům a Hitlerovi. Byla mezi nimi i zdravotní sestra Helen Gotthold, která se provinila svou lidskostí a svou vírou. Patřila ke svědkům Jehovovým.
svetzeny.cz

Vlak zastavil na nádraží v Bohušovicích a Hana, její bratr Jiří a ostatní z transportu museli jít posledních pár kilometrů do Terezína pěšky nést svá zavazadla. Děti byly rozděleny do ubikací a zde se oba sourozenci rozdělili. Hana byla přidělena do dívčího baráku L410. Spala zde na tenké pytlovinové matraci na třípatrové palandě a vzhledem ke svému věku nesměla vycházet ven. Trávila dny vykonáváním různých domácích prací a spolu s ostatními dívkami se učila a kreslila si. Některé kresby se dodnes dochovaly. Nakonec se potkávala i se svým bratrem, který pracoval táboře jako instalatér a byl odhodlán Hanku chránit. Jejich cesty se ale brzy definitivně rozešly a děti si už nikdy neviděly.

Dopis na rozloučenou z Osvětimi, který trhá srdce: Vilma Grülweldová nechtěla nechat jít syna do plynu samotného

Všichni jsme si vědomi toho, jaké nelidské hrůzy páchali Nacisté na vězních koncentračních táborů. Většině z nás přijde až nereálné, jaké zvěrstva byli tito lidé schopni udělat. Své poslední chvíle před smrtí v plynové komoře zvěčnila Vilma Grünwaldová v dopise na rozloučenou pro svého muže. A z toho, co v něm stálo, jde mráz po zádech.
svetzeny.cz

Hanu Bradyovou čekal další transport

S přibývajícími měsíci bylo v táboře stále těsněji a mnoho lidí umíralo na nedostatek jídla a nemoci. Navíc odsud začaly odjíždět vlaky plné lidí, které směřovaly na východ, neznámo kam. Do jednoho z takových transportů se brzy dostal Jiří. O měsíc později přišla řada na Hanu, která se zprvu těšila že se se svým bratrem znovu setká.

Druhý den ráno byly Hana a další dívky zahnány do tmavých vagonů vlaku, který jel bez přestávky celý den a noc. Děti byly bez jídla, vody, záchodu a netušily, co je čeká. Vlak dorazil v noci 23. října 1944 do Osvětimi. Dívky byly nuceny se postavit na nástupiště, kde je dozorci rozdělily. Pár starších dívek dozorci poslali doprava, Haně a dalším děvčatům přikázali jít vlevo do velkého skladu, který sousedil s plynovými komorami. Tady ještě tu noc Hana Bradyová ve věku 13 let zemřela.

Bratr Hany Bradové přežil

Jiří skončil také v Osvětimi, ale podařilo se mu přežít, částečně i díky instalatérským dovednostem, které získal v Terezíně. Osvobození se dočkal v lednu 1945 ve věku sedmnácti let a vrátil se do domu svého strýce a tety v Novém Městě na Moravě. Tady se dozvěděl krutou pravdu o smrti rodičů a sestry. Po válce se přestěhoval do Toronta, kde začal podnikat jako instalatér a žil spokojeným životem, i když s bolestí v srdci a vzpomínkami na svou milovanou rodinu. Dožil se úctyhodných 91 let.

Info ikona
Kniha Hanin kufřík

O Haně Bradyové vyšla kniha

Na základě spolupráce Jiřího Bradyho a ředitelky tokijského centra Fumiko Ishioka nakonec vznikla kniha Hanin kufřík – příběh dívky, která se nevrátila, která byla určena dětským čtenářům. I díky ní mohou miliony děti alespoň částečně poznat a pochopit hrůzy holokaustu. Kniha byla přeložena do 35 světových jazyků, vyšla i v češtině.

Zdroj článku