
Žijete tak, abyste jednou ničeho nelitovali? Zjistěte, jaké věci si lidé nejčastěji vyčítají před smrtí – jde snad o kariéru, peníze či rodinu? Co na smrtelné posteli lidi skutečně trápí a jakou radu do života by dali vám?
Dle vědecké studie lidé nejčastěji litují těchto věcí
Každý z nás jistě v životě už někdy zalitoval. Možná to bylo špatné rozhodnutí, týkat se to mohlo i lehkovážnosti nebo špatného vyhodnocení situace. V hlavě si pak dokola přehráváme danou situaci a vymýšlíme si alternativní scénáře, ve kterých všechno dopadlo lépe než ve skutečnosti. Mísí se v nás pocity vzteku, lítosti a někdy i prázdnoty. Mnohé výčitky zmizí tak rychle, jako se objevily, například pokud napíšeme na sociální sítě nemístný komentář. Některé však přetrvávají a někdy se stane, že nikdy neodejdou. Pro některé věci je však slovo výčitky příliš mírné, spíše by se dalo hovořit o životních omylech. Právě na největší lítosti v životě se zaměřila americká studie, ve které byli lidé dotazováni na to, čeho v životě nejvíce litují. První místo vás dost možná překvapí, 19,3 % Američanů litovalo toho, že měli románek. Další záležitosti se týkaly rodiny (16,9 %), vzdělání (14 %), kariéry (13,8 %), financí (9,9 %) a rodičovství (9 %).

Pečovatelka se ptala umírajících, co by změnili, kdyby mohli vrátit čas
Asi nejznámější knihou, která o tomto tématu pojednává, je Čeho před smrtí nejvíce litujeme od autorky Bronnie Ware. Tato žena roky pracovala jako sestra poskytující paliativní péči. V knize popisuje pět nejčastějších přání, která její pacienti vyřkli předtím, než se odebrali na věčnost. Těmi jsou:
-
Přál bych si mít odvahu žít život podle svého, ne život, který ode mě druzí očekávají. Přílišné dodržování toho, co od vás společnost očekává na úkor realizování vlastních vášní bude mít za následek zklamání a hořkost.
-
Přál bych si, abych nepracoval tak tvrdě. Čas se nedá vrátit zpět. Pokud život strávíte prací, unikne vám možnost realizovat smysluplné věci.
-
Přál bych si, abych našel odvahu vyjádřit své pocity. Skutečná pouta s ostatními lidmi si můžete vytvořit jen a pouze za pomoci otevřenosti a upřímnosti.
-
Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Je deprimující být odtržen od těch, kteří vašim pocitům skutečně rozumí a přijímají vás takového, jaký jste.
-
Přál bych si, abych sám sobě dovolil být šťastnější. Očekávání a názory ostatních by vám neměly bránit v tom, abyste byli spokojení s tím, kým jste. Štěstí je cesta, ne cíl.
Grace Bluerock roky rovněž pracovala jako pečovatelka v hospicu. I ona má na svém seznamu nesplněných přání stejné věci jako Bronnie Ware, ale její seznam je ještě o několik přání delší. Často podle ní lidé litují toho, že se nezachovali dobře k těm, kteří by si zasloužili, aby s nimi bylo jednáno s láskou a s respektem. Další časté přání koresponduje s výsledky studie výše, řada lidí by si přála být lepším manželem/manželkou, rodičem a synem/dcerou. Kdyby šel vrátit čas, někteří lidé by rádi více riskovali. Řada lidí také zmínila, že na stará kolena litovali toho, že se o své tělo nestarali lépe a nevážili si více svého zdraví.
Zdroj: Psychology Today, Mind Body Green
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Manžel mě ve snu varoval, nakonec mi možná zachránil život,” svěřuje se Marta

“Manžel zemřel a naše děti se hádají o to, komu mám přepsat chalupu.” Paní Zorka je bezradná. Radí jí psychoterapeutka Dagmar Pechová

“Začala jsem se bát smrti a nevím, jak to bude dál,” má strach Ilona

“Po manželově smrti jsem zjistila, že mi přes 20 let lhal. Nevím, jak dál žít,” je smutná Tereza

“Před půl rokem mi zemřel syn a já se neumím hnout z místa,” pláče paní Danuše. Žal ji zcela ochromil a neví, co dál

“Zemřel mi manžel a já nevím, jak dál žít,” píše zlomeně paní Stela. Neví, jak truchlit, už rok a půl je ve fázi naprostého zoufalství a beznaděje

12 osudových křestních jmen, která dokážou zaručit štěstí a blahobyt. Nenosí je i někdo z vašich blízkých? Možná máte v okolí Medu či Štěpána

“Mami, víme, že ti táta chybí, ale nemůžeme s tebou být pořád,” píše své mamince Marcela. Maminka po manželově smrti nemůže být sama

“Tati, děkuji ti za všechno, nevím, jak to bez tebe zvládnu,” pláče Soňa







