Nevěra je moje hobby: Příběhy čtenářů, kteří jsou nevěrní. Důvodem zdaleka nemusí být jen nespokojenost ve vztahu

Daniel: Nevěru beru jako zpestření vztahu

Na rovinu a všem říkám, že svou ženu miluji. Jsme spolu patnáct let a během té doby jsem střídal milenky jako ponožky. To taky přiznávám. Neumím si pomoct, je to pro mě adrenalin, vzrušení a určité dobrodružství. někdo chodí na squash, tenis nebo fotbal, já chodím za milenkou a do sauny. Vše v jeden den. Mám stejný scénář, jen ty holky se mění. Dvakrát v týdnu se potkáme u ní doma. Žádné večeře, kina nebo tak. Maximálně si něco objednáme k jídlu. Oba víme, že vztah je pouze o posteli. Manželka si myslí, že jsem v sauně a nebo chodím plavat. To ostatně chodím, vždy před návštěvou milenky jdu plavat, abych se udržel ve formě. Manželka o mých avantýrách neví, všechno pečlivě maskuji. Je to pro mě výstup z komfortní zóny, nic víc, nic míň. Jsem kvůli tomu špatný? Podle mě je to úhel pohledu. S manželkou trávím večery, nikdy to není na její úkor, rodina je pro mě na prvním místě a věnuji ji dostatek času. Soudit mě nikdo nemůže.

Mohlo by se vám líbit

"Celý život jsem byla sama, lásku jsem poznala až na stará kolena." Příběhy žen, které se zamilovaly až po padesátce

Adéla: Chci dohnat to, co jsem zmeškala

Otěhotněla jsem v šestnácti. První milování a šup, za devět měsíců jsem chovala dceru, která křičela hlady, měnila jsem plínky a chtěla jsem se jen zavrtat do postele a ráno jít do školy. Dostudovala jsem střední školu, porodila další dítě a vychovala je. Manžel vydělával, chodil do práce a ještě na brigádu, já jsem s kočárkem roznášela letáky, měli jsme hluboko do kapsy, než jsem šla do práce, ale zvládli jsme to. Teď jsou děti už velké, jedno končí střední, druhé je na vysoké. Doma se sotva ohřejí. Manžel pracuje na vlastní firmě, kterou si před pěti lety založil. A co já? Nyní je čas na mě! Můžu si dovolit chodit na masáže, kosmetiku, mám po práci volný čas. A vyplňuji ho jednorázovými známostmi. Jednou měsíčně jedu do Prahy za „kamarádkou“ a vždy si tam užiju nevázaný vztah s mnohem mladším mužem. Je to osvobozující, jedinečné a pak se spořádaně vrátím domů. V Praze si připadám jako v šestnácti, užívám si života tak, jak jsem měla v mládí, ale to jsem se točila kolem plínek a dětí. Nejsem přece špatná, když chci dohnat to, co jsem ztratila, ne?

Mohlo by se vám líbit

Příběhy ze života: Reakce mužů, kteří přišli svým partnerkám na nevěru: "Měl jsem radost," říká Roman

Timotej: Neumím odolat krásným ženám

Své známosti si nehledám, ony si hledají mě. Vždycky se okolo mě začne točit nebo motat nějaká krásná žena, která je v nesnázích. A já jsem její hrdina a pomůžu jí. Vyměním pneumatiku u auta, pomůžu otevřít dveře, když nese plnou náruč dokumentů, koupím drink, když měla těžký den, poslouchám její stížnosti a podobně. Neumím si pomoct, ta jejich oddanost a nadšení, když jim pomůžu s neřešitelným problémem je prostě neodolatelná. Většinou to skončí pozváním na večeři nebo kafe, jako díky za to, že jsem hrdina a ve spoustě případech to skončí hned v posteli nebo to vede k další schůzce, kde už v té posteli skončíme. Když jsem byl svobodný nebyl to problém, ale už dva roky mám přítelkyni a své záliby v pomoci bezbranným ženám jsem se nevzdal. Nevím, proč bych měl?